Aktuálně.cz

    Poslední slovenská naděje zhasla. Američané porazili Němce a mají jisté čtvrtfinále

    Poslední slovenská naděje zhasla. Američané porazili Němce a mají jisté čtvrtfinále


    "Splnili jsme první cíl na šampionátu. Byl to pro nás velký zápas a zajímavá konfrontace. Němci hráli velmi dobře, zachytal jim brankář a měli podporu diváků," řekl Dylan Larkin, který se na výhře podílel vítězným gólem....

    "Splnili jsme první cíl na šampionátu. Byl to pro nás velký zápas a zajímavá konfrontace. Němci hráli velmi dobře, zachytal jim brankář a měli podporu diváků," řekl Dylan Larkin, který se na výhře podílel vítězným gólem. "Před zápasem s Dánskem jsme věděli, že potřebujeme k postupu dvě vítězství, a jsme rádi, že jsme jich dosáhli ještě před závěrečným zápasem s Kanadou," dodal útočník Detroitu.

    Němci v sobotu utrpěli debakl s Kanadou, dnes ale odehráli mnohem lepší utkání. Ve 12. minutě se dostali do vedení, když otevřel skóre Tiffels. Američané byli mírně střelecky aktivnější a o necelé dvě minuty později se jim podařilo vyrovnat, když Van Riemsdyk chytře tečoval Kellerovo nahození od modré čáry.

    V 25. minutě byl blízko vedoucímu gólu Eichel, brankář Niederberger ale jeho samostatný nájezd zlikvidoval. Šance ale měli také Němci, které ve Steel areně mocně podporovali slovenští fanoušci. Plachtova střela ale skončila jen na tyčce.

    "Podali jsme nejlepší výkon na turnaji. Hráli jsme kompaktně jako celek a ukázali jsme, že můžeme konkurovat nejlepším týmům," řekl německý obránce Korbinian Holzer. "Poučili jsme se ze soboty," doplnil jej kapitán Moritz Müller.

    Klíčový moment přišel v 50. minutě, kdy se Van Riemsdyk změnil v nahrávače a krásnou přihrávkou našel najíždějícího Larkina, jenž posunul tým USA do vedení. Výhru favorita podtrhl gólem v přesilové hře Eichel.

    Finové si poradili i s Francií

    Do čela skupiny A se v neděli vyhoupli Finové, kteří přehráli Francii 3:0. Francie je se ziskem jednoho bodu sedmá a v pondělí ji čeká souboj s Velkou Británií o udržení mezi elitou. Finové podruhé za sebou neinkasovali, čisté konto si tentokrát připsal Kevin Lankinen.

    Favorizovaní Seveřané měli v první třetině výraznou převahu, z 20 střel však dokázali brankáře Hardyho překonat jen jednou. Skóre otevřel v 10. minutě Kiviranta, který pět sekund po skončení přesilové hry usměrnil za francouzského gólmana Lindbohmovu přihrávku.

    Pesonen a Jokiharju poté trefili tyč, druhý gól Finové přidali až ve druhé části, kdy se prosadil Mikkola. V oslabení mohl snížit Di Dio Balsamo, Lankinen si ale s jeho zakončením poradil.

    Finové nakonec bez větších problémů dovedli utkání do vítězného konce. Francouzi sice lehce zvýšili produkci střel, velké šance si však nedokázali vytvořit ani v početní výhodě. O závěrečnou branku duelu se nakonec postaral Sallinen, jenž překonal Hardyho vydařenou bekhendovou střelou z prostoru mezi kruhy.

    Mistrovství světa v hokeji na Slovensku:

    Skupina A (Košice):

    Německo - USA 1:2 (1:1, 0:0, 0:2)

    Branky a nahrávky: 12. Tiffels (Draisaitl) - 14. J. van Riemsdyk (Keller, Martinez), 51. D. Larkin (J. van Riemsdyk, Martinez), 57. Eichel (P. Kane, Suter). Rozhodčí: Öhlund (Švéd.), Staňo (SR) - Sormunen (Fin.), Vanoosten (Kan.). Vyloučení: 1:2. Využití: 0:1. Diváci: 6293.

    Sestavy:

    Německo: Niederberger - M. Müller, Holzer, Seidenberg, Nowak, Reul, Schopper, J. Müller - Kahun, Draisaitl, Tiffels - Mauer, Hager, Ehliz - Eisenschmid, Michaelis, Plachta - Loibl, Noebels, Bergmann. Trenér: Toni Söderholm.

    USA: Schneider - R. Suter, Martinez, Hanifin, Skjei, Fox, Q. Hughes - P. Kane, White, DeBrincat - Keller, D. Larkin, J. van Riemsdyk - Kreider, Eichel, J. Hughes - D. Ryan, Glendening, Vatrano - Kunin. Trenér: Jeff Blashill.

    Francie - Finsko 0:3 (0:1, 0:1, 0:1)

    Branky a nahrávky: 10. Kiviranta (P. Lindbohm, Tyrväinen), 22. Mikkola (Pesonen, Kaski), 53. Sallinen (Savinainen, Kuusela). Rozhodčí: Fraňo (ČR), Schukies (Něm.) - Dalton (Brit.), Šišlo (Rus.). Vyloučení: 7:4. Bez využití. Diváci: 4682.

    Sestavy:

    Francie: Hardy - Hecquefeuille, Dame-Malka, Chakiachvili, Thiry, Janil, Manavian, Crinon - Rech, Guttig, Texier - Fleury, Claireaux, T. Bozon - Bertrand, Valier, Treille - Berthon, Ritz, Perret - di Dio Balsamo. Trenér: Philippe Bozon.

    Finsko: Lankinen - M. Lehtonen, Ohtamaa, P. Lindbohm, Jokiharju, Mikkola, Kaski, M. Koivisto, Hakanpää - Rajala, Ilomäki, Ojamäki - Pesonen, Manninen, Kakko - Savinainen, Sallinen, Kuusela - Kiviranta, Tyrväinen, Anttila. Trenér: Jukka Jalonen.

    Bergamo remizovalo s Juventusem a má na dosah Ligu mistrů

    Bergamo remizovalo s Juventusem a má na dosah Ligu mistrů


    "Stará dáma" potvrdila nevydařený závěr ročníku, z posledních čtyř utkání získal Juventus pouze tři body. S Bergamem prohrával po Iličičově gólu z rohu z 33. minuty a Atalanta se stala prvním týmem Serie A, který pokořil hranici...

    "Stará dáma" potvrdila nevydařený závěr ročníku, z posledních čtyř utkání získal Juventus pouze tři body. S Bergamem prohrával po Iličičově gólu z rohu z 33. minuty a Atalanta se stala prvním týmem Serie A, který pokořil hranici sta soutěžních gólů v této sezoně. Deset minut před koncem srovnal střídající Mandžukič.

    Bergamo se posunulo na třetí místo před Inter Milán, který podlehl Neapoli 1:4. Jednu z branek už jistého vicemistra vstřelil útočník Dries Mertens, jenž se stal se 108 góly třetím nejlepším střelcem v historii klubu.

    Naději na první účast v Lize mistrů od sezony 2013/14 udržel AC Milán, který si poradil s předposledním Frosinone 2:0. "Rossoneri" mohli inkasovat jako první, ale Ciano neproměnil v 50. minutě pokutový kop. O pár minut později naopak zařídili favoritovi tři body Suso a Piatek, který dal 30. soutěžní gól v sezoně.

    AC Milán ztrácí z pátého místa jeden bod na městského rivala Inter. O další dva body zpět je římské AS, které stále má teoretickou šanci na čtvrté místo.

    Sampdoria Janov remizovala na stadionu Chieva 0:0. Český záložník Sampdorie Jakub Jankto se dostal na hřiště v 68. minutě, kdy vystřídal Linettyho.

    Poslední tým tabulky a jistě sestupující Chievo hrálo od 40. minuty v oslabení po vyloučení Barby, branka v utkání přesto nepadla. Gólově se neprosadil ani nejlepší střelec Serie A Quagliarella, jenž vládne pořadí kanonýrů s 26 trefami. Sampdoria skončí v lize devátá.

    Empoli si poradilo 4:1 s Turínem a třetí výhrou za sebou se dostalo ze sestupových pozic. Vítězný gól vstřelil střídající záložník Matteo Brighi, který byl v tu dobu na hřišti pouhých 29 sekund. Před závěrečným kolem má Empoli náskok jednoho bodu na osmnáctý Janov.

    Jistotu záchrany má Parma, která doma udolala 1:0 Fiorentinu. O prvním tříbodovém zisku Parmy po devíti zápasech rozhodl Gersonův vlastní gól z 80. minuty.

    Italská fotbalová liga - 37. kolo:

    Chievo - Sampdoria Janov 0:0, Empoli - FC Turín 4:1 (27. Acquah, 65. Brighi, 70. Di Lorenzo, 88. Caputo - 56. Falque), Parma - Fiorentina 1:0 (80. vlastní Gerson), AC Milán - Frosinone 2:0 (57. Piatek, 66. Suso), Neapol - Inter Milán 4:1 (71. a 79. Ruiz, 16. Zielinski, 61. Mertens - 81. Icardi z pen.), Juventus Turín - Bergamo 1:1 (80. Mandžukič - 33. Iličič)

    Tabulka:

    1. Juventus Turín 37 28 6 3 70:28 90 2. Neapol 37 24 7 6 72:33 79 3. Bergamo 37 19 9 9 74:45 66 4. Inter Milán 37 19 9 9 55:32 66 5. AC Milán 37 18 11 8 52:34 65 6. AS Řím 37 17 12 8 64:47 63 7. FC Turín 37 15 15 7 49:36 60 8. Lazio Řím 36 17 7 12 52:40 58 9. Sampdoria Janov 37 14 8 15 58:51 50 10. Sassuolo 37 9 16 12 52:57 43 11. Spal Ferrara 37 11 9 17 42:53 42 12. Cagliari 37 10 11 16 35:52 41 13. Parma 37 10 11 16 40:59 41 14. Fiorentina 37 8 16 13 47:45 40 15. Boloňa 36 10 10 16 42:51 40 16. Udine 37 10 10 17 37:52 40 17. Empoli 37 10 8 19 50:68 38 18. FC Janov 37 8 13 16 39:57 37 19. Frosinone 37 5 9 23 29:69 24 20. Chievo 37 2 13 22 25:75 16

    Poznámka: Chievu byly odečteny 3 body za falšování účetnictví.

    Ruskou mašinu nerozebrali ani Švýcaři. Ovečkin a spol vyhráli i šestý zápas na MS

    Ruskou mašinu nerozebrali ani Švýcaři. Ovečkin a spol vyhráli i šestý zápas na MS


    Hned po 22 vteřinách hrála sborná přesilovku, když se faulem vysokou holí provinil Fora. Početní výhodu sice Rusové nevyužili, ale pak našlápl k velkému sólu Orlov a brankářem Genonim vyražený puk uklidil do branky pohodlně...

    Hned po 22 vteřinách hrála sborná přesilovku, když se faulem vysokou holí provinil Fora. Početní výhodu sice Rusové nevyužili, ale pak našlápl k velkému sólu Orlov a brankářem Genonim vyražený puk uklidil do branky pohodlně Anisimov. Chvilku nato přišel závar po Ovečkinově zakončení, stav se ale nezměnil.

    Rusové hráli s velkou chutí. Další šanci měl Anisimov, jenže nedal. Na druhé straně zahrozil Josi, strážce ruské branky Georgijev byl však pozorný. Švýcaři pak hráli do první přestávky dvakrát v početní výhodě, jenže bez gólového efektu.

    V 23. minutě najížděl Scherwey zprava sám na Georgijeva, ten ale jeho záměr o zakončení mezi betony snadno přečetl. V krátkém sledu měla dvě obrovské šance i sborná, hvězdní útočníci Ovečkin s Kučerovem v nich však selhali. V 26. minutě však hráli Rusové přesilovku a prohřešek Švýcarů potrestal právě Kučerov.

    V úvodu závěrečné části mohl pojistit náskok Zadorov, potom prověřil Genoniho Orlov a v 51. minutě v přesilové hře nebezpečně vypálil další bek Sergačov. Snížil mohl Fora. V 56. minutě po bekhendové přihrávce Anisimova dovršil výsledek Kučerov. V závěru ještě trefil v přesilovce Josi tyč a Georgijev tak nulu uhájil.

    Mistrovství světa v hokeji na Slovensku:

    Skupina B (Bratislava):

    Švýcarsko - Rusko 0:3 (0:1, 0:1, 0:1)

    Branky a nahrávky: 4. Anisimov (Orlov, Gusev), 27. Kučerov (Gusev), 56. Kučerov (Anisimov, Zajcev). Rozhodčí: Björk (Švéd.), Tufts (USA) - Malmquist (Švéd.), Oliver (USA). Vyloučení: 4:7. Využití: 0:1. Diváci: 9056.

    Sestavy:

    Švýcarsko: Genoni - Josi, Y. Weber, Genazzi, Loeffel, Frick, Fora, R. Diaz - Fiala, Hischier, S. Moser - Ambühl, Kurashev, Andrighetto - Martschini, Haas, Rod - Ch. Bertschy, Scherwey, Praplan - Hofmann. Trenér: Patrick Fischer.

    Rusko: Georgijev - Něstěrov, Sergačov, Orlov, Zajcev, Gavrikov, Chafizullin, Zadorov - Dadonov, Malkin, M. Grigorenko - Kaprizov, Kuzněcov, Ovečkin - Kučerov, Anisimov, Gusev - Barabanov, Andronov, Kovalčuk - Tělegin. Trenér: Ilja Vorobjov.

    Češi si smlsli i na Rakousku, bezbrannému soupeři nasázeli osm gólů

    Češi si smlsli i na Rakousku, bezbrannému soupeři nasázeli osm gólů


    Skóre otevřel Radek Faksa, ještě v první třetině ho následoval Dominik Kubalík. V průběhu druhého dějství se prosadili další útočníci Dominik Simon, Michal Řepík a Michael Frolík. Pak mezi 43. a 46. minutou skórovali ještě...

    Skóre otevřel Radek Faksa, ještě v první třetině ho následoval Dominik Kubalík. V průběhu druhého dějství se prosadili další útočníci Dominik Simon, Michal Řepík a Michael Frolík. Pak mezi 43. a 46. minutou skórovali ještě jednou Řepík, bek Jan Kolář a Jakub Vrána. Čisté konto vychytal Pavel Francouz, jenž nedopřál soupeři ani gól rovněž v předchozím utkání s Italy (8:0). Faksa, Kubalík a Kolář zaznamenali po třech bodech (1+2).

    "Vyhráváme takovým rozdílem nad papírově slabšími soupeři, protože dobře bruslíme. Nezažil jsem takový pohyb na mistrovství nikdy. I když mají týmy v první třetině třeba sílu a vydrží s námi bruslit, tak od druhé třetiny většinou odpadávají a je to vidět," uvedl kapitán Jakub Voráček.

    Posledním soupeřem výběru kouče Miloše Říhy ve skupině bude v úterý od 12:15 Švýcarsko. Ve hře bude vedle určení čtvrtfinálového soupeře také místo konání zápasu a hrozba cesty za bojem o první čtyřku do Košic.

    Českou branku střežil opět Francouz, do hry se dostali Tomáš Zohorna s bratrem Hynkem, v sestavě naopak nebyli bek Moravčík a útočník Chytil. Rakušané ve snaze o to, aby ušetřili co možná nejvíce sil na klíčový duel s Italy, nasadili do hry brankářskou trojku Herzoga, nechali odpočívat několik opor a duel odehráli jen se 17 hráči.

    Zápas měl od začátku jasný průběh. Bylo jen otázkou, kolik gólů Češi neškodnému sokovi nastřílejí. Tečující Kubalík sice neuspěl, ale Faksa z kruhu ranou zápěstím pod horní tyčku otevřel v polovině osmé minuty skóre. Tomáš Zohorna jel v oslabení sám, zkusil blafák do bekhendu, ale gól nedal.

    V 15. minutě se Kubalík protlačil přes Petera do zakončení a zvýšil. Jedinou vadou na kráse byly čtyři menší tresty na straně favorita už do první přestávky, zatímco Rakušané nefaulovali. I proto si mohli od konce 18. minuty zahrát 85 vteřin pět na tři, cestu do vyložené šance však najít ani za této situace nedokázali.

    Už po 41 sekundách druhé části přišla rychlá souhra, kdy Hronek od modré čáry našel Voráčka, jenž okamžitě nastřelil hůl čekajícího Simona a bylo to 3:0. Rutta musel po faulu opět pykat, ale šanci měl Řepík. Na konci 24. minuty neproměnil Simon samostatný únik.

    Pak dostali rovněž 85 sekund hry v pěti proti třem k dispozici Češi a Řepík v polovině zápasu zvýšil na 4:0. Peter ho navíc při oslavě gólu krosčekoval, pokračovalo se tedy pět na tři, ale jen krátce, neboť Frolík přidal pátý gól. Další šance Obrista, Kubalíka a Rauchenwalda už stavem nepohnuly.

    Na začátku třetího dějství spálil velkou možnost Thomas Raffl, jehož vychytal Francouz. "Francik tady chytá výborně. Znám ho už dlouho, pár turnajů jsme spolu už odehráli. A je fakt jistý, zatím mu to tady jde skvěle," ocenil zkušený bek Jan Kolář.

    Po chvilce čelil Herzog třetímu sólu v utkání a Řepík ukázal neúspěšným spoluhráčům návod, jak s ním naložit - rychlou střelou pověsil puk přesně do horního růžku.

    Odstartoval tím smršť českého týmu. Symbolicky o 100 sekund později ve 100. reprezentačním utkání ozdobil své jubileum nechytatelnou bombou na bližší tyč obránce Kolář, jemuž nachystal puk Voráček. Za dalších 55 vteřin se trefil ještě Vrána a trenéři na rakouské střídačce sáhli k oddechovému času.

    V polovině třetiny se zranil jeden z hlavních sudích, ale po ošetření zápas dořídil. Příliš práce už s kolegy neměl, jelikož zápas se zcela v poklidu dohrál a ve hře bylo jen Francouzovo čisté konto.

    "Nic jsme jim nedarovali a sehráli jsme to perfektně, takže velký dík týmu, jak k tomu kluci přistoupili, že jsme jim v podstatě nedali šanci," řekl novinářům Francouz.

    Mistrovství světa v hokeji na Slovensku:

    Skupina B (Bratislava):

    ČR - Rakousko 8:0 (2:0, 3:0, 3:0)

    Branky a nahrávky: 7. Faksa (Kolář, Gudas), 15. D. Kubalík (Gudas), 21. Simon (J. Voráček, Hronek), 31. Řepík (Faksa, D. Kubalík), 31. Frolík (Gulaš, Hronek), 43. Řepík (D. Kubalík, Kolář), 45. Kolář (J. Voráček, Frolík), 46. J. Vrána (Jaškin, Faksa). Rozhodčí: Rantala (Fin.), Sidorenko (Běl.) - Jensen (Dán.), McCrank (Kan.). Vyloučení: 8:5. Využití: 2:0. Diváci: 9072.

    Sestavy:

    ČR: Francouz - Hronek, D. Musil, Rutta, D. Sklenička, Gudas, Kolář, Zámorský - J. Voráček, Simon, Frolík - J. Vrána, Faksa, Jaškin - Gulaš, Jan Kovář, D. Kubalík - Řepík, T. Zohorna, Palát - H. Zohorna. Trenéři: Miloš Říha, Robert Reichel a Karel Mlejnek.

    Rakousko: Herzog - Schlacher, Pallestrang, Schumnig, Unterweger, Peter, Strong - Haudum, Herburger, T. Raffl - Zwerger, Rauchenwald, Hofer - Ganahl, Hundertpfund, Baumgartner - Obrist, Cijan. Trenéři: Roger Bader, Alexander Mellitzer, Markus Peintner.

    Rakouské svobodné povede po Stracheho skandálu Norbert Hofer

    Rakouské svobodné povede po Stracheho skandálu Norbert Hofer


    Předsednictvo FPÖ ve vydané tiskové zprávě rovněž sdělilo, že nedělní rozhodnutí ještě formálně potvrdí na příštím zasedání. To se uskuteční po volbách do Evropského parlamentu, které se budou v Rakousku konat v neděli 26....

    Předsednictvo FPÖ ve vydané tiskové zprávě rovněž sdělilo, že nedělní rozhodnutí ještě formálně potvrdí na příštím zasedání. To se uskuteční po volbách do Evropského parlamentu, které se budou v Rakousku konat v neděli 26. května.

    Hofer byl doposud zástupcem svobodných ve vládě a vedl ministerstvo dopravy. Další osud kabinetu pod Kurzovým vedením není zřejmý. Kancléř dal najevo, že by rád se svou vládou dovedl zemi k volbám, není však jasné, zda v ní zůstanou ministři za FPÖ, ani kdo ve funkci vicekancléře nahradí Stracheho.

    Aféra Stracheho vedla v sobotu k vládní krizi. Kancléř Sebastian Kurz kvůli ní vypověděl koaliční smlouvu své Rakouské lidové strany (ÖVP) s FPÖ a navrhl prezidentovi Alexanderu Van der Bellenovi vypsat předčasné volby. Šéf státu návrh podpořil a vyslovil se pro co nejrychlejší uspořádání voleb, nejlépe začátkem září.

    Nárůstem CO2 by mohla za 50 let ubýt desetina hmoty dřevin, tvrdí čeští vědci

    Nárůstem CO2 by mohla za 50 let ubýt desetina hmoty dřevin, tvrdí čeští vědci


    V kořenech v lesní půdě si houby a bakterie vyměňují se stromy dusík za živiny. V teplejších lesích se vyskytují houby pronikající přímo do buněk kořene, zatímco chladnější oblasti svědčí houbám, které tyto buňky...

    V kořenech v lesní půdě si houby a bakterie vyměňují se stromy dusík za živiny. V teplejších lesích se vyskytují houby pronikající přímo do buněk kořene, zatímco chladnější oblasti svědčí houbám, které tyto buňky obklopují. Ty navíc dokážou zpomalit tempo rozkladu organické hmoty, ale vzrůstající teploty mohou jejich prostředí změnit natolik, že jej houby nemohou ovlivňovat. Nárůst emisí CO2 by tak mohl způsobit úbytek organické hmoty.

    "Když pochopíme, jak stromy fungují s jinými druhy a jak se to mění v různých klimatických podmínkách, můžeme lépe předvídat dopady budoucích změn klimatu," řekl tropický ekolog z Biologického centra AV ČR Tom Fayle.

    Úbytek dřevin by vedl k nárůstu obsahu uhlíku v atmosféře, jelikož by se snížilo množství hub ukládajících uhlík z atmosféry do půdy. "Je důležitá ochrana těchto posledních fragmentů lesů v rámci Evropy, protože jsou ohroženy lidskou činností," dodal spoluautor studie Miroslav Svoboda z Fakulty lesnické a dřevařské ČZU.

    Práce zmapovala přes 1,1 milionu lesních ploch a 28 000 druhů dřevin. "Studie zahrnula informace k 31 milionům stromů ze všech pěti lesnatých kontinentů. Tyto údaje umožnily objevit vazby, které nemohly být v globálním měřítku dříve ověřeny," sdělil spoluautor práce Emil Ciencala z Ústavu výzkumu globální změny AV ČR.

    Z českých zdrojů práce zahrnuje údaje projektu Remote primary forests České zemědělské univerzity a také data z projektu Inventarizace krajiny CzechTerra, který realizoval Ústav pro výzkum lesních ekosystémů IFER.

    Mapy z této studie představují stromy z více než 70 zemí a budou veřejně dostupné. Výzkumníci do budoucna plánují rozšířit svou práci i mimo lesy a pokračovat v objasňování toho, jak změny klimatu ovlivňují ekosystémy.

    Osm gólů i faulů proti Rakousku. Sudí byli přísní, ale nejsme baletky, řekl Říha

    Osm gólů i faulů proti Rakousku. Sudí byli přísní, ale nejsme baletky, řekl Říha


    Už v první třetině dali Češi dvě branky a utkání, které mělo skončit další povinnou výhrou, rozhodli dříve než v pátek proti Itálii. Zkraje druhé části přidali třetí trefu, ale po 25 minutách měli už šest vyloučených...

    Už v první třetině dali Češi dvě branky a utkání, které mělo skončit další povinnou výhrou, rozhodli dříve než v pátek proti Itálii. Zkraje druhé části přidali třetí trefu, ale po 25 minutách měli už šest vyloučených hráčů. Pět ze šesti trestů se přitom týkalo sekání nebo hákování.

    "Od rozhodčích to bylo úzkostlivé, nicméně pět z našich odpískaných osmi faulů opravdu bylo. Dost jsme si pomáhali holí, což si nesmíme proti Švýcarům ani ve čtvrtfinále dovolit. Musíme situace dobruslovat a dostat se před hráče tělem," nabádal útočník Michal Řepík.

    To trenér Miloš Říha při verdiktech finsko-běloruské dvojice sudích často vztekle rozhazoval rukama. "Něco bylo hodně přísné. Ale je třeba uznat, že jsme propadali, bránili jsme z opačné strany a snažili jsme se je zachytávat hokejkami. A to se dneska píská," řekl kouč.

    "Od hráčů mi vadilo oplácení, kterého se jednoznačně musíme do příště vyvarovat. Musíme něco vydržet, nejsme baletky. Musíme umět rány také přijmout," pokračoval Říha. Těšit ho mohlo alespoň to, že Češi v oslabeních, kterých bylo nakonec osm, ani jednou neinkasovali.

    Před zápasem byli s úspěšností 72,22 procent a pěti inkasovanými góly v osmnácti oslabeních až na jedenáctém místě, zato po duelu s Rakušany si v této statistice polepší.

    Faksův nejlepší výkon a jistý Francouz

    Dobrou práci při početních nevýhodách předvedl mimo jiné centr Radek Faksa, jenž si i ve hře dopředu připsal gól a dvě asistence. "Dostal se do herního rytmu. Byl to jeho nejlepší výkon z těch tří utkání po příletu," komentoval příspěvek útočníka Dallasu asistent trenéra Karel Mlejnek.

    Říha nezapomněl vyzdvihnout výkon brankáře Pavla Francouze, který při druhém startu na letošním MS znovu neinkasoval a po dvou nulách proti Itálii a Rakousku trvá jeho neprůstřelnost na světových šampionátech v součtu s loňským rokem už 133 minut a dvě sekundy.

    "Podržel nás, vzadu byl naší oporou. Taková utkání nejsou pro gólmany jednoduchá," podotkl Říha. Francouz musel zasahovat šestnáctkrát a po zápase děkoval za podporu bránícím spoluhráčům. "Přistoupili jsme k zápasu perfektně a nic jsme soupeři nedarovali," chválil.

    Zodpovědný přístup a osm nastřílených gólů byly hlavními pozitivy i pro Říhu. "Dobře jsme bruslili, vraceli jsme se z útoku zpátky. Až na pár chybiček jsme splnili, co jsme si řekli, a dotáhli jsme to na nulu," těšil 60letého trenéra druhý výsledek 8:0 v řadě.

    Unikátní produktivita kladenské dvojice

    K historicky nejvyšší české výhře nad Rakušany přispěl gólem a asistencí Michael Frolík, který je s bilancí 6+6 nejproduktivnějším hráčem týmu a zároveň nejlepším střelcem. Jeho spoluhráč z prvního útoku Jakub Voráček se díky dvěma nahrávkám dostal na součet 2+10.

    Frolík je od MS 2015 v Praze prvním českým hráčem, který se dostal na MS na metu šesti gólů, tehdy to dokázal Jaromír Jágr. Spolu s Voráčkem navíc Frolík po 18 letech bodově dorovnal výkon Roberta Reichela (5+7) ze zlatého šampionátu 2001. Od té doby se žádný český hráč na MS nedostal za hranici deseti bodů.

    "S Vorasem už máme něco odehráno, patříme k těm starším. Máme od trenéra spoustu prostoru, snažíme si brát zodpovědnost a jít příkladem. Ale pořád je třeba připomínat, že nejdůležitější utkání nás teprve čekají," varoval Frolík. Na druhou stranu v nich budou moct s kapitánem Voráčkem výbornou bilanci ještě vylepšit.

    Byť Čechům ve skupině ještě zbývá odehrát zápas se Švýcary, už teď mají na kontě 34 vstřelených gólů. Pro porovnání, od zavedení skupin se sedmi zápasy v roce 2012 bylo českým rekordem v základní fázi turnaje 27 gólů. Letos ho překonal o sedm branek už po šesti duelech.

    "Je důležité, že góly dává více hráčů. Soupeř se nemůže zaměřit jen na jednoho nebo dva. Prosadit se může kterákoliv formace," poznamenal Říha. "Je to jedině dobře pro sebevědomí hráčů i celého mužstva," potvrdil jeho asistent Mlejnek.

    Frolík a Voráček patří mezi nejproduktivnější hráče turnaje, nicméně na čtyřech brankách je po zápase s Rakouskem Jakub Vrána, třikrát už skórovali Řepík, Filip Hronek, Dominik Simon, Jan Kovář a Dominik Kubalík.

    Říha byl spokojený se změnami v sestavě

    Na nule ovšem zůstává Ondřej Palát, který hrál proti Rakousku poprvé až ve čtvrtém útoku. "Se změnami jsme byli spokojení," zmínil Říha. "V úterý proti Švýcarsku už se sestava bude blížit té, kterou chceme postavit na čtvrtfinále," doplnil.

    Zpět do hry by měl naskočit obránce Michal Moravčík, kterého trápily před Rakušany střevní potíže. Otázkou zůstává, kam trenéři počítají s Filipem Chytilem, jenž nehrál proti Lotyšům ani Rakušanům. "Patří k týmu, jeho roli známe. Musí svůj výkon podpořit větším nadšením," vysvětlil Říha.

    Vedle osmi oslabení si Češi proti Rakousku zahráli i pět přesilovek a dvě z nich, obě v pěti proti třem, zužitkovali. Přičemž ani v této herní disciplíně se Říhovu mužstvu v dosavadním průběhu turnaje nedařilo.

    "Jsme rádi aspoň za ty dva góly, i když byly proti třem. Přesilovky nám dosud opravdu nešly, musíme na nich pořád pracovat," řekl dvoubrankový střelec zápasu Řepík.

    V pondělí bude národní tým v Bratislavě trénovat a připravovat se na úterní derniéru ve skupině proti Švýcarsku. V tomto zápase by měl bojovat nejspíš o druhé místo a vyhnutí se stěhování do Košic pro čtvrteční čtvrtfinále.

    Podívejte se na sestřih zápasu

    Vítali jsme konec války a do toho ta tragédie, vzpomínali pamětníci na osud Leskovic

    Vítali jsme konec války a do toho ta tragédie, vzpomínali pamětníci na osud Leskovic


    V Senátu se tento týden odehrála vernisáž výstavy "Ležáky - paměť lidí, krajiny a věcí". "Je to poprvé, kdy se takto setkáváme pozůstalí z vypálených vesnic, jsem ráda, že se vidíme a můžeme si popovídat," řekla Aktuálně.cz...

    V Senátu se tento týden odehrála vernisáž výstavy "Ležáky - paměť lidí, krajiny a věcí". "Je to poprvé, kdy se takto setkáváme pozůstalí z vypálených vesnic, jsem ráda, že se vidíme a můžeme si popovídat," řekla Aktuálně.cz Marie Šupíková, která jako jediná z rodiny přežila vypálení Lidic 10. června 1942. Jejího otce i bratra Josefa nacisté zavraždili, matka zemřela v koncentračním táboře. 

    "Často se mě lidé ptají, jestli se mi ve snech nevracejí vzpomínky na tragédii naší rodiny a Lidic a já odpovídám, že ne. Myslím, že to je díky tomu, že často chodím na besedy a hovořím o tom," říká paní Marie, které v době nacistického běsnění bylo devět let. 

    Při rozhovoru s Aktuálně.cz držela za ruku svou pravnučku Karolínu, která chodí do páté třídy a těšila se na to, že za několik dní právě prababička přijde do jejich třídy. "Pozvala mě její paní učitelka, tak už se těším. Možná si teď fandím, ale mně se zdá, že když chodím mezi mladé, tak stáří přichází pomaleji," usmívala se Marie Šupíková.

    Její zkušenosti z besed s mladými lidmi jsou podle jejích slov jen a jen dobré, vždy se snaží, aby zvolila povídání, které bude odpovídat věku těch, kteří jí naslouchají. "Když takto chodím mezi mládež a vyprávím jim o svém osudu i osudu jiných dětí, nemám ani jeden špatný poznatek. Nikdy se nestalo, že by mladí neposlouchali a rušili. Opravdu ne, mládež má zájem, a já si toho nesmírně cením. Udržet v pozornosti hodinu a více děti, není jednoduchá záležitost," pochvalovala si. 

    Hned vedle ní seděla při vernisáži Jarmila Doležalová, poslední žijící pamětnice vypálení Ležáků 24. června 1942. Její rodiče ukrývali parašutisty z výsadku Silver A, a při akci nacistů bylo zatčeno čtrnáct členů rodiny. Ona a její sestra Marie byly odvlečeny do Německa a setkaly se po návratu v roce 1946. Do Senátu přišla společně se svou dcerou Jarmilou, která je spisovatelka a na téma vypálených obcí napsala už několik knížek. "Nacisté vypálili za druhé světové války dvacet až třicet míst, vesnice, osady i samoty," upozornila.

    Mezi těmito místy byly také Leskovice nebo Český Malín na Ukrajině, kde bydlela další účastnice setkání v Senátu, Libuše Čechová, které bylo v době vypálení vesnice devět let. V osudových chvílích nebyla doma, na místě ale zemřel jeden z jejích bratrů, který byl u babičky. "Když jsem přijela domů, dozvídala jsem se jen útržky. Nějaký Němec babičce oznámil, ať zůstane doma, a vzal s sebou bratra Rostíka a další příbuzné,"  vyprávěla.

    Dosud není jasné, proč právě Leskovice

    Jedna z největších tragédií na samém konci války se odehrála v Leskovicích, kde nacisté 5. a 6. května zavraždili 25 lidí, včetně sedmi žen. Kromě toho vypálili řadu domů. Čtyři leskovičtí obyvatelé se účastnili senátního setkání,a to Vladislav Hrdoušek, Miloslav Hrdoušek, Vlastimila Holakovská, rozená Hrdoušková a Josef Král.

    "Leskovice se v minulosti bohužel moc nepřipomínaly, sám nevím proč. Možná to bylo tím, že chyběl někdo, kdo by o tehdejších událostech mluvil," řekl Aktuálně.cz Vladislav Hrdoušek, kterému tehdy bylo devět let. Ocenil proto práci Regionálního muzea v Chrudimi, které se událostem v Leskovicích věnovalo a jeho pracovníci připravili také výstavu v Senátu.

    Dodnes se přitom přesně neví, co se v Leskovicích stalo, nacisté už ustupovali, ale z ne zcela jasných důvodů se zastavili právě v Leskovicích. V obci už  přitom vládl revoluční národní výbor, protože německá posádka se o něco dříve vzdala. "Byla to obrovská tragédie, vezměte si, že v obci bylo maximálně padesát domů, takže smrt 25 lidí mnohé obyvatele velmi zasáhla," říká Hrdoušek.

    On sám měl štěstí, že byl zrovna v lese, z kterého přišel, až když bylo po všem. "Pamatuji si, že před koncem války u nás byla cítit euforie, lidé byli šťastni, že  přichází osvobození, mysleli si, že Němci jsou definitivně pryč, a do toho taková tragédie," popisuje s tím, že on už viděl jen německá auta, která stála v místech, kde byli zastřeleni někteří muži. "Pamatuji si, že jsme se byli ze zvědavosti podívat, co se děje. Stála tam nákladní auta a dospělí nám říkali, ať jdeme pryč," sdělil. 

    Vlastimila Holašovská z Leskovic připomněla, jak někteří místní byli nacisty surově zavražděni. "V rodině Pavlů umučili sedmnáctiletou a osmnáctiletou dceru a jejich otce přibili na vrata, u Vaverkových zastřelili čtrnáctiletého chlapce. Musíme všichni vzpomínat, že nejen Leskovice, ale i ostatní vesnice prožily hrůzy války. Přeji mladým generacím, aby se těchto chvil nikdy nedočkaly," říkala pohnutým hlasem tato žena, která své vzpomínky podrobně popsala pro Post Bellum .    

    Fanoušci slzeli. Za rok znovu, přál si rozjařený Tvrdík. Kouč hráče hlídat nebude

    Fanoušci slzeli. Za rok znovu, přál si rozjařený Tvrdík. Kouč hráče hlídat nebude


    Na první pohled byly ovšem trochu jiné, než by divák po celoročním snažení čekal. Když hráči necelé dvě hodiny po ukončení zápasu nastupovali do soukromého vagonu druhé třídy zpožděného rychlíku směrem na Prahu, nebylo...

    Na první pohled byly ovšem trochu jiné, než by divák po celoročním snažení čekal. Když hráči necelé dvě hodiny po ukončení zápasu nastupovali do soukromého vagonu druhé třídy zpožděného rychlíku směrem na Prahu, nebylo slyšet bujaré pokřiky ani vidět křepčící skupinky. Naopak. Například Michel Ngadeu nastupoval do vlaku s vážným výrazem a sluchátky v uších.

    Slavia chce poprvé v samostatné lize získat double a už ve středu ji čeká duel s Baníkem číslo dvě. Chce jej vyhrát, a klidně kvůli němu odloží oslavy.

    Po zápase se seběhli slávisté do velkého klubka, realizační tým ve středu s Jindřichem Trpišovským se držel kolem ramen ve velkém kruhu. Fanoušci propukli v nadšení. Remíza 0:0 v Ostravě přinesla "sešívaným" definitivní jistotu titulu.

    Cesta Slavie se nedá popsat

    Slávisté slavili v Ostravě po necelých pěti letech. Tentokrát to ovšem byly úplně jiné emoce. Tehdy na dodýchávajících Bazalech Slavia prohrála 0:2 a musela doufat v příhodné výsledky na ostatních stadionech. Tak tak se udržela v lize. Teď se podruhé od té doby raduje z titulu.

    "Bylo to taky v Ostravě, ale to byly úplně jiné pocity," vzpomínal jeden z posledních pamětníků v kádru Milan Škoda. "Slavia se za tu dobu proměnila strašně moc, to se nedá vůbec srovnávat," komentoval. V zápase se stal hráčem s nejvíce starty v samostatné lize v sešívaném dresu.

    "Když jsem viděl u fanoušků jak brečí štěstím…" hledal slova Jindřich Trpišovský po zápase. "To vás zahřeje více než všechny tituly a poháry," pousmál se trenér. "Hnalo nás to dopředu," dodal.

    Oslavy budou krotit

    Na trávníku slavil divoce společně s hráči ve slunci, které po bouřce a prudkém dešti proniklo mezi mraky. Ve vzduchu se nesla vůně šampaňského, ale slávisté svou radost krotili.

    "Přál bych si, aby oslavy byly velké, ale úplně velké být nemůžou. Za tři dny nás čeká důležitý zápas, který chceme vyhrát. Chceme získat double, který jsme si vysnili před sezonou," přemítal Škoda "Ale oslavíme to, nějaké pivo si kluci dají. Nic velkého," předeslal Škoda.

    Mezitím kolem něj procházeli uvolnění spoluhráči prosáklí šampaňským. "Hráče čeká zítra trénink, jsem zvědavý, jak se to povede," smál se sportovní ředitel Jan Nezmar. "Doufám, že ideálně nebudou žádné oslavy," zvážněl.

    "Kluci mají speciální vlak. Nepředpokládám, že to bude bez oslav a bez alkoholu, ale věřím, že to ustojíme. Protože chceme sezonu dotáhnout k double. Ten cíl je ještě před námi," upozornil bývalý hráč Liberce, Synotu nebo Opavy než mu do řeči skočil rozzářený šéf klubu Jaroslav Tvrdík. "A za rok znovu!" smál se, zatímco s dalšími členy vedení Jiřím Vrbou a Tomášem Syrovátkou mířil ze stadionu.

    Úleva spíš než radost

    I to symbolizuje obrovský tlak, který všichni slávisté museli v sezoně cítit. Očekávání byla jen ta nejvyšší. Nejspíš proto cítili po rozhodujícím duelu spíš úlevu, než radost. "Byl na nás velký tlak. Sezona byla náročná, program těžký. Nedokážu si představit, že by letos titul získal někdo jiný," přitakal Škoda. "Je to úleva, že jsme to zvládli. Další věci mi dojdou postupem času. Máme krásné pocity, že jsme udělali radost tolika lidem. Spíš bych ale použil slovo úleva," přidal se trenér Trpišovský.

    A vrátil se ještě k oslavám. "Nejsem tak naivní, abych si myslel, že hráči nebudou slavit. Hráči se na to těší. Je výhoda, že máme cestu zpátky. Vyprchá to z nich. Zítra máme trénink. Čeká nás zápas ve středu. Oslavy určitě budou, klukům nebudu, ani nechci nic zakazovat. Domů je doprovázet nebudu, nemám na ně páky. Chceme důstojně dohrát ligu. Čeká nás derby, předávání poháru, pohárové finále," dodal vážně.

    Hned po ukončení tiskové konference, kam si trenér Slavie přinesl i batoh s osobními věcmi, zamířil do připraveného autobusu a odtud do zmiňovaného vlaku. Slávistická radost bude kompletní, až pokud se bude radovat z trofeje i ve středu. Celý klub si je toho vědom. Oslavy tak nejspíš opravdu půjdou stranou. Prozatím.

    Ani nevím, jak jsem se zjevil v lize, přiznává Trpišovský. Teď Slavii dotáhl k titulu

    Ani nevím, jak jsem se zjevil v lize, přiznává Trpišovský. Teď Slavii dotáhl k titulu


    Ve Vítkovicích jste udělali poslední krok k titulu. Jak se cítíte? Myslím, že všechno tohle mi bude docházet postupem času. Teď jsme šťastní, že jsme to zvládli, cítím úlevu, že máme definitivu, protože jsme o titul bojovali...

    Ve Vítkovicích jste udělali poslední krok k titulu. Jak se cítíte?

    Myslím, že všechno tohle mi bude docházet postupem času. Teď jsme šťastní, že jsme to zvládli, cítím úlevu, že máme definitivu, protože jsme o titul bojovali dlouho.

    A je zasloužený, protože jste předváděli nejlepší fotbal…

    Jsem rád za to, jak jsme se v sezoně prezentovali. Ani si nevybavuju, že bychom měli nějakou krizi. Ne všechno se povedlo, některé zápasy jsme nezvládli, třeba jako v Plzni, ale hned jsme na to dokázali reagovat v následujícím týdnu. Nepamatuju si období, kdy by se nám nedařilo. Jsem strašně rád i za milníky, kterých jsme dosáhli - za nejvyšší počet bodů, za nejvyšší počet vstřelených branek. I tak jsme ale získali titul až ve čtyřiatřicátém kole. Klobouk dolů před Viktorkou, jak s námi držela krok. Chci vyzvednout trenéra Vrbu, jeho návrat do Plzně je neuvěřitelný. Byl strašně těžkým soupeřem, naše čísla demonstrují pouze to, že jsme museli udělat pro titul maximum.

    Jak jste prožíval ten poslední krok k titulu?

    Samozřejmě prožíval, na druhou stranu věřím svému mužstvu, vím, v čem jsme silní, vím, jak umíme hrát, když potřebujeme. A z týmu jsem cítil, že po těch těžkých týdnech a zápasech, které jsme odehráli v poslední době, jsme si zase dovolili věci, které nás zdobily po většinu sezony. Tím neříkám, jsme s Baníkem předvedli nějaký top výkon. Strašně jsem věřil, že to dotáhneme a branku nedostaneme. V podstatě šlo pouze o to ubránit standardní situace, ve kterých je Baník silný. Takže spíš než klidný jsem věřil, že to zvládneme.

    Zatrnulo vám při střele Kuzmanoviče několik minut před koncem?

    Byl to jeden z klíčových momentů zápasu, ale i my jsme neproměnili některé šance. Kdyby Ibra (Traoré) proměnil gólovku v první půli, náš výkon by byl jiný. V momentě, kdy to Kuzmanovič trefil a balon letěl na bránu, zatrnulo mi. Vzpomněl jsem si na to, co všechno nám tam v poslední době padalo z obdobných pozic. Kolář tentokrát výborně zareagoval, byl ve správném postavení, měl i štěstí, že střela nešla úplně do šibenice nebo k tyči.

    Už za tři dny vás čeká finále Mol Cupu. Zase proti Baníku, ale tentokrát v Olomouci. Bude to jiný zápas, že?

    Bude. Počítám, že bude otevřenější, navíc asi nastoupí Bary (Milan Baroš), ten finále dodá grády. Baník má zkušené hráče, kteří umějí hrát jeden zápas o všechno.

    Je titul začátkem vaší ligové dominance?

    Myslím, že příští sezona bude mít podobný průběh. V Česku jsou tři silné kluby a ve vzájemných zápasech se ukázalo, jak vyrovnané jsou. Kdyby nám někdo před sezonou řekl, že na jejím konci budeme mít osmdesát bodů, byl bych nadšený, ale vidíte, že to stačilo na titul až v předposledním kole. Podívejte se na Liverpool, který prohrál v sezoně jediný zápas a titul stejně nemá. Vždycky se o úspěch pere víc kohoutů a my jsme rádi, že jsme to zvládli. Život přináší různé věci, a pokud dojde na slzy, jsou to slzy smutku. Když vidíte fanoušky brečet štěstím, to vás zahřeje víc než poháry nebo trofeje.

    Čekal jste, že svou kariéru dotáhnete až k ligovému titulu?

    Nikdy jsem se netajil tím, že jsem se v lize objevil ani nevím jak. Ve velkém klubu nemáte moc času něco budovat, musíte vyhrávat hned. Na začátku to nebylo jednoduché, kdekdo si myslel, že po měsíci a půl budeme hrát, jak jsme si řekli, ale takhle to nefunguje. Jsem rád, že jsme se nakonec k tomu titulu prostříleli, proútočili a pro ten tým - ne pro mě - je to zadostiučinění.

    Díky titulu jste ve čtvrtém předkole Ligy mistrů, v případě neúspěchu půjdete rovnou do skupiny Evropské ligy. Co tomu říkáte?

    Musím přiznat, že jsem to vůbec nevnímal. Od toho máme našeho šéfa, který myslí půl roku dopředu a který mi nenechal vydechnout ani v tomto týdnu. On už je myšlenkami v evropských pohárech, já zatím zůstávám u toho double. Máme obrovskou šanci, Slavia ho získala naposledy v protektorátních dobách, což je strašně dlouho.

    John Banville: Když píšu jako Chandler nebo Benjamin Black, nejsem to já

    John Banville: Když píšu jako Chandler nebo Benjamin Black, nejsem to já


    "V takových chvílích netuším, kam se čas poděl. Dívám se na stránku před sebou, ale je prázdná. Nic jsem nenapsal. Tak co jsem tu hodinu dělal?" ptá se letos třiasedmdesátiletý držitel Bookerovy ceny, pro něhož je prý psaní čím...

    "V takových chvílích netuším, kam se čas poděl. Dívám se na stránku před sebou, ale je prázdná. Nic jsem nenapsal. Tak co jsem tu hodinu dělal?" ptá se letos třiasedmdesátiletý držitel Bookerovy ceny, pro něhož je prý psaní čím dál těžší, a tak podobných chvil přibývá.

    "Každé ráno sedám za stůl a civím na prázdnou stránku, říkám si: vždyť to neumím! Jak se mi včera podařilo něco napsat?" podivuje se Banville, který pak prý "nějak začne, chvíli se v tom vrtám, klamu sám sebe, piji jedno kafe za druhým, až konečně jako zázrakem stvořím větu," popisuje. "Okolo třetí hodiny odpoledne se do toho tak ponořím, že nejsem sám sebou. A to je psaní: chvíle, kdy ze sebe člověk vystoupí a propadne tvůrčímu procesu."

    John Banville o tom hovořil minulý týden ve vzducholodi na střeše pražského Centra současného umění DOX, kam přijel coby host veletrhu Svět knihy. Působil odměřeně, skoupý na emoce. Když si stěžoval, z jeho hlasu nebyla cítit křivda, a s vážnou tváří také žertoval. "Jet do Itálie je problematické. Tam je hrozně těžké najít dobré jídlo a pití," ucedil například v jednu chvíli a publiku trvalo několik vteřin, než se zasmálo.

    V průběhu zhruba hodinové debaty se Banville několikrát rozplýval nad tím, jaký je ze vzducholodi na střeše DOX výhled. "Podívejte na tuhle budovu, na to úžasné nebe," rozjímal. Jindy uprostřed věty ztichl a zaposlouchal se do ptačího štěbetání. "Slyšíte ty kosy, jak krásně zpívají?"

    Sen o knihkupectví

    V diskusi, kterou s ním vedl irský básník a překladatel Justin Quinn žijící v Praze, se renomovaný prozaik projevil vysokou mírou sebekritiky. "Neustále se mi vrací sen. Jdu kolem knihkupectví. Lusknu prstem a všechny mé knihy, které jsou na pultech, se vyprázdní. Zbudou jen prázdné stránky. A já mám konečně možnost napsat je znovu, teď už správně," vyprávěl například.

    Když prý Banville dokončí román, už ho po sobě nedokáže číst. "Ve svém díle vidím jen omyly a selhání. Všechna ta úterní odpoledne, kdy už se smráká, vy napíšete blbou větu, chystáte se ji vyhodit, a pak nad tím mávnete: jen to nech být, toho si nikdo nevšimne. Kdepak, všimne. Všichni to vidí," hořekuje Banville, který prý občas ze zoufalství začíná své starší knihy revidovat.

    Takto například nedávno přepsal román The Untouchable z roku 1997. Novou verzi ale zatím nechává v šuplíku. "Nikdo by ji znovu nevydal. I kdyby, stejně to k ničemu nebude. Za dvacet let dostanu chuť ten román přepsat znovu."

    Banvillovy výtky se však omezují jen na vlastní tvorbu, literaturu opakovaně hájil. "Největším vynálezem lidstva je věta," pronesl v jednu chvíli autor, podle nějž "prostřednictvím věty vyznáváme lásku, vyhlašujeme válku, přemýšlíme, spekulujeme, vytváříme obrazy".

    Přestože jeho prózy bývají recenzenty označovány za náročnější, až filozofické, sám prý usiluje o jednoduchost. "Dobrá věta je taková, které porozumí každý. Když píšu, snažím se vyjadřovat větami, jež pobere i sedmileté dítě. To neznamená, že pochopí všechny nuance, ale jsem zastáncem přístupného jazyka," dí.

    Pašerák Sudkových fotografií

    John Banville navštěvuje Prahu od začátku 80. let. Napsal o ní už tři knihy, z nichž však do češtiny byla přeložena jediná. Jedná se o předloňský titul Zkrotit vlka, publikovaný pod pseudonymem Benjamin Black, který Banville využívá pro svou "nízkou" tvorbu.

    V těchto dílech rozvíjí převážně žánr noirové detektivky, většinou jsou zasazeny do Irska 50. a 60. let minulého století. V případě Zkrotit vlka však autor šel hlouběji do minulosti. Historický román se odehrává roku 1599 v rudolfinské Praze, tom "hlavním městě magie", místě plném "masek a klamů", kde je obloha bílá, "ve vzduchu visí mrznoucí mlha, z níž vykukují desítky věží", na Pražském hradě ještě svítí lojové svíce a v hostinci na Malé Straně, kde se ubytuje hrdina, po postelích běhají blechy.

    Zkrotit vlka vypráví o učenci Christianu Sternovi, mladíkovi v bobřím kožichu se starou kožešinovou čapkou, který přijíždí do Prahy s cílem dostat se na dvůr Rudolfa II. Plány mu překazí nález těla zavražděné dívky. Ve snaze přijít na kloub vraždě, z níž je sám obviněn, se pak Stern zaplétá do vysoké hry císařových rádců, a dokonce anglické královny - do sporu o tom, kdo po Rudolfovi převezme moc, a zda budou mít navrch katolíci, nebo protestanti.

    John Banville se ale Praze věnoval už ve starších titulech, nejprve v románu Kepler o známém astrologovi. Vydal ho roku 1981 ještě předtím, než českou metropoli prvně navštívil. Z větší části si ji musel vymyslet, přesvědčený, že příliš podrobný výzkum by mu bránil v rozletu představivosti.

    Na první návštěvu Prahy, kdy se chtěl během jedné zimy začátkem 80. let "přesvědčit, zda jsem se při psaní strefil", pak Banville vzpomíná v esejistické knize nazvané Prague Pictures. Tu v angličtině publikoval roku 2003 na přivítání České republiky mezi členské země Evropské unie.

    V tomto díle Banville pojednává normalizační Prahu jako město plné veksláků, zlodějíčků, disidentů, prostitutek, tajných agentů a "tichých, krásných žen". Přijel sem tehdy s nebezpečným úkolem: propašovat přes hranice několik fotografií Josefa Sudka svému příteli v New Yorku.

    Proto také kniha dostala název Prague Pictures, tedy Pražské obrázky - v prvním plánu jde o narážku na fyzický převoz snímků, ve druhém ovšem na Západ veze celkový dojem z totalitní východní metropole.

    Znovu se John Banville vrátil v letech 1998 a roku 2011, kdy v Praze převzal Cenu Franze Kafky. Teď po osmileté pauze přijel na pozvání Světu knihy. Z toho, jak se Praha změnila, byl lehce rozčarovaný. "Prošel jsem se kolem Staroměstského náměstí a vím minimálně o pár místech, která už nikdy vidět nechci," konstatuje hořce autor, podle nějž českou metropoli ničí turismus.

    "Jezdit do Prahy, nebo třeba do Řecka, bývalo jiné. Svět ještě nepůsobil tak jednotvárně. A člověk z cizí země si mohl představovat, že pojede někam, kde to vypadá jinak. Dnes čím víc cestuji, tím víc mi svět přijde stejný," shrnuje Banville, který v Praze přesto pořád cítí "jakousi magii", jež ho kdysi okouzlila.

    "Procházel jsem se teď s Kafkovým životopiscem Reinerem Stachem, který také přijel na Svět knihy. Kdykoliv jsem před ním řekl, že Praha je magická, nad tím klišé se ošíval. Ale já si to skutečně myslím. Praha bývala vedle Lyonu a Turína jedním ze tří evropských center magie. A pořád jsou tu taková zvláštně tichá místa. Stačí zabočit z rušné ulice a ocitnete se v jiném, tajuplném světě," tvrdí.

    Hra s pseudonymy

    Johna Banvilla, který se narodil roku 1945 ve Wexfordu na jihovýchodě Irska, matka zprvu pobízela, aby studoval architekturu. "Chvíli jsem předstíral, že pro to mám talent, než jsem si uvědomil, že jde o přetvářku. Ze všeho nejvíc jsem tehdy chtěl z Irska zmizet," vzpomíná, jak koncem 60. let cestoval po Itálii a Řecku. Zhruba rok také žil v USA.

    Po návratu do vlasti krátce pracoval jako úředník irských aerolinek Aer Lingus, díky čemuž mohl "za směšné ceny létat prakticky po celém světě", a následně mnoho let editoval knižní rubriky deníků Irish Press a především Irish Times. Sám také psal recenze, mimo jiné na román Nesnesitelná lehkost bytí od Milana Kundery.

    Roku 1970 vydal svou prvotinu, povídkovou sbírku Long Lankin, a od té doby píše nepřetržitě. Dnes má na kontě 18 románů pod vlastním jménem, dalších deset podepsaných jako Benjamin Black a několik divadelních her.

    Na dotaz, proč píše, v Praze vysvětloval, že nechce čtenářům podsouvat politické ani jiné názory. Angažovanou literaturou prý opovrhuje. "Nemám stálé téma, nepodávám svědectví o době. Snažím se čtenářům pomoci k tomu, aby se při četbě cítili trochu víc naživu. Když sám čtu nebo poslouchám hudbu, na okamžik intenzivně zakouším, jak zvláštní a krásné je být na světě," vysvětluje.

    Dotazům na svůj soukromý život nebo situaci v Irsku se při diskusi vyhýbal. "Jako občan mám jiný život, chodím k volbám, starám se o děti. Ale to odděluji od díla. Když usedám za psací stůl, tato část mé osobnosti přestává existovat a stávám se někým jiným."

    To možná vysvětluje Banvillovu slabost pro pseudonymy. Benjamina Blacka si prý vymyslel pro rutinnější, rychlejší typ psaní bokem. "Jako Benjamin Black píšu rychle, jako John Banville pomalu. Banvillovi čtenáři dostávají do ruky román, který je výsledkem přemítání, zatímco Blackovy příběhy jsou spontánní," nechal se slyšet před časem.

    V posledních letech John Banville vydal ale také detektivku navazující na příběhy Raymonda Chandlera, psané ve stylu takzvané americké drsné školy, se soukromým očkem Philipem Marlowem v hlavní roli.

    Naposledy předloni pak Banville publikoval prózu Mrs Osmond, pro změnu zamýšlenou jako pokračování Portrétu dámy, tohoto dle Banvilla "prvního feministického románu". Roku 1881 jej vytvořil americký klasik Henry James, který je Irovi celoživotním vzorem, ba dokonce "největším světovým autorem všech dob", tvrdí Banville.

    "Psát jako Chandler nebo Henry James je pro mě úžasné, skoro snové," popisuje. "Dostávám se do stavů, kdy vystupuji ze sebe. Zničehonic se proberu a vidím, jak se ruka s perem skoro sama pohybuje po papíře. Když jsem dokončil román Mrs Osmond a znovu nalistoval první stránky, nevěřil jsem svým očím. Vůbec jsem si nepamatoval, že bych takové věty stvořil."

    John Banville se v Praze nechtěl podrobněji bavit o svých známých prózách Shroud nebo The Infinities, ani o románech Kniha doličná a Moře, které byly jako jediné z jeho "vážných" děl přeloženy do češtiny - díky Pavlu Dominikovi a Richardu Podaném.

    Právě za lyrické, osobitě napsané Moře získal John Banville roku 2005 prestižní Bookerovu cenu. "Když se mě na ty knihy ptáte dnes, panikařím. Vůbec si na ně nevzpomínám," říká s vážnou tváří muž, který se označuje za "poněkud bezbarvou, nevýraznou, nepodstatnou osobu", a tak píše, aby se stal "někým zajímavějším".

    A dnes třiasedmdesátiletý literát na sobě také pozoruje první příznaky stárnutí. "Přičemž čím jsem starší, tím si připadám směšnější. Ne že by mě těšily ty chvíle, kdy zapomenete, kam jste dali klíče nebo proč jste vešli do místnosti. Ty jsou smutné. Ale když se od toho dovedete odpoutat a z dálky sledovat ten spektákl stárnoucího těla, můžete se náramně bavit," dodává.

    Autobus s turisty u pyramid v egyptské Gíze zasáhla exploze, 12 lidí bylo zraněno

    Autobus s turisty u pyramid v egyptské Gíze zasáhla exploze, 12 lidí bylo zraněno


    Nejmenovaný bezpečnostní činitel agentuře Reuters řekl, že autobus vezl 25 jihoafrických turistů z letiště do oblasti pyramid, střepy podle zdroje zranily také čtyři Egypťany, kteří jeli v autě na stejné silnici. Ve většině...

    Nejmenovaný bezpečnostní činitel agentuře Reuters řekl, že autobus vezl 25 jihoafrických turistů z letiště do oblasti pyramid, střepy podle zdroje zranily také čtyři Egypťany, kteří jeli v autě na stejné silnici. Ve většině případů šlo podle zpravodajského webu BBC o zranění lehčí, tři lidé ale museli do nemocnice.

    Izraelský novinář pracující pro zpravodajský kanál 13 zveřejnil na twitteru fotografii z místa, na které je žena potřísněná krví a zakrývá si obličej, zřejmě papírovým kapesníkem či bílou látkou.

    Mezi zraněnými podle ministerstva zahraničí Češi nejsou. "Můžeme potvrdit, že podle aktuálních informací českého velvyslanectví v Káhiře nejsou mezi zraněnými občané České republiky," řekl mluvčí českého ministerstva zahraničí Bucháček.

    Na sociálních sítích se objevily záběry zachycující autobus, jehož některá okna exploze vyrazila. Vidět jsou také trosky ležící na silnici u nízké zdi, v níž je díra.

    Egypt již roky bojuje proti islamistickým radikálům na Sinajském poloostrově, v minulosti se blíže k hlavnímu městu stali terčem útoků také koptští křesťané či turisté, připomíná agentura AP.

    Nejnovější útok se stal ve chvíli, kdy se egyptský turistický ruch vzpamatovává po letech politické nestability, která nastala po povstání z roku 2011, jež vedlo k pádu tehdejšího prezidenta Husního Mubaraka. Jde o již druhý útok na zahraniční turisty za uplynulých šest měsíců.

    Plíšková vyhrála v Římě třináctý titul kariéry, Nadal uštědřil Djokovičovi kanára

    Plíšková vyhrála v Římě třináctý titul kariéry, Nadal uštědřil Djokovičovi kanára


    V Římě navázala na jedinou českou šampionku z "věčného města" Reginu Maršíkovou, která tam slavila před 41 lety. Díky prvnímu antukovému vítězství na akci kategorie WTA Premier 5 se Plíšková posune v žebříčku na druhé...

    V Římě navázala na jedinou českou šampionku z "věčného města" Reginu Maršíkovou, která tam slavila před 41 lety. Díky prvnímu antukovému vítězství na akci kategorie WTA Premier 5 se Plíšková posune v žebříčku na druhé místo.

    "Byl to skvělý týden, prošla jsem si pár těžkými zápasy a jsem nadšená, že jsem to mohla dneska takhle krásně dokončit," řekla Plíšková při slavnostním ceremoniálu. "Hrála jsem tady první finále a doufám, že nebylo poslední."

    Sedmadvacetiletá Plíšková získala po Brisbane druhou trofej v sezoně. Dvakrát letos dokázaly vyhrát už jen Petra Kvitová a Nizozemka Kiki Bertensová.

    Plíšková v první sadě výborně podávala a udělala v ní jen pět nevynucených chyb. Díky využitému brejkbolu z druhé hry rychle vedla 3:0. Ukončit set mohla za stavu 5:2 při podání soupeřky, ale return z druhého servisu poslala do autu. Vzápětí odvrátila se štěstím brejkbol a po nepovedeném zkrácení Kontaové set uzavřela.

    Brejkbol na úvod druhého setu ještě nevyužila, ale stále byla pevná při svém podání. Za stavu 3:3 už proměnila čtvrtý brejkbol v gamu po nejdelší výměně utkání, kterou ovládla po švihaném voleji. O hru později zvládla těžkou chvilku při svém servisu: vedla už 40:0. ale udělala dvě dvojchyby, náhle byla shoda, ale podání uhájila.

    První dva mečboly nevyužila, ale třetí si vypracovala poté, co doběhla zkrácený míč. Za hodinu a 25 minut zápas skončil po ráně Kontaové do sítě a Plíšková si připsala sedmadvacátý vyhraný zápas sezony; jen Kvitová má o výhru více.

    Plíšková titulem v Římě navázala na svou trenérku Conchitu Martínezovou. Španělská wimbledonská vítězka z roku 1994 se na antuce v italské metropoli prosadila dokonce čtyřikrát v řadě v letech 1993-96.

    Na klouzavém povrchu Plíšková před Římem vyhrála turnaje v Praze v roce 2015 a loni ve Stuttgartu.

    Nadal porazil Djokoviče s kanárem

    Mužskou část turnaje v Římě ovládl španělský tenista Rafael Nadal, který navíc uštědřil Novaku Djokovičovi poprvé v historii vzájemných duelů kanára. Srbského rivala a prvního hráče světového žebříčku porazil 6:0, 4:6, 6:1 a druhou finálovou účast sezony proměnil v první titul.

    Nadal získal týden před startem grandslamového Roland Garros 34. trofej z akce kategorie Masters. O jednu tak opět odskočil Djokovičovi, který minulý týden triumfem v Madridu jeho rekord vyrovnal.

    "Ještě pořád si vzpomínám na první zdejší titul v roce 2005. To, že tu mohu i po tolika letech zase stát s pohárem, pro mne znamená opravdu hodně," řekl Nadal, jenž svou sbírku rozšířil na 81 titulů.

    Djokovič zahájil zápas kanárem naposledy před třemi lety. Shodou okolností se mu to přihodilo rovněž v Římě, tehdy ale duel třetího kola s Thomazem Belluccim nakonec vyhrál. V 54. vzájemném duelu série s Nadalem byl k vidění kanár poprvé ve 142. setu, který spolu oba velcí rivalové odehráli.

    V prvním setu Nadal na dvorci naprosto dominoval a při svém servisu ztratil jen tři fiftýny. Ve druhé sadě se Djokovič propracoval k brejkbolům a svou druhou šanci v zápase v desáté hře proměnil. V rozhodujícím třetím setu už mu dvaatřicetiletý rodák z Mallorky žádnou příležitost nenabídl a po necelých dvou a půl hodinách slavil triumf.

    "Jsem vážně rád, že jsem to dokázal dostat do tří setů vzhledem k tomu, že v prvním mě z kurtu úplně vypráskal. Třetí se ale bohužel od prvního moc nelišil," uznal Djokovič. "Trochu mi dneska došla šťáva. Jako by mi vždycky chybělo půl kroku, zvlášť na bekhendu," dodal.

    Tenisový turnaj mužů a žen v Římě (antuka):

    Muži (dotace 5,791.280 eur):

    Dvouhra - finále: Nadal (2-Šp.) - Djokovič (1-Srb.) 6:0, 4:6, 6:1.

    Čtyřhra - finále: Cabal, Farah (3-Kol.) - Klaasen, Venus (6-JAR/N. Zél.) 6:1, 6:3.

    Ženy (dotace 3,452.538 dolarů):

    Dvouhra - finále: Karolína Plíšková (4-ČR) - Kontaová (Brit.) 6:3, 6:4.

    Čtyřhra - finále: Azarenková, Bartyová (Běl./Austr.) - Grönefeldová, Schuursová (8-Něm./Niz.) 4:6, 6:0, 10:3.

    Tenisový turnaj mužů v Lyonu (antuka, dotace 586.140 eur):

    Dvouhra - 1. kolo:

    Millman (Austr.) - Andújar (Šp.) 6:1, 6:3, Tsonga (Fr.) - Lajovič (Srb.) 7:6 (7:4), 6:4.

    Tenisový turnaj žen v Norimberku (antuka, dotace 250.000 dolarů):

    Dvouhra - 1. kolo:

    Putincevová (1-Kaz.) - Jakupovičová (Slovin.) 6:2, 3:0 skreč, Brengleová (USA) - Rodinová (7-Rus.) 7:6 (7:3), 6:3, Sorribesová (Šp.) - Lapková (Běl.) 7:6 (11:9), 3:1 skreč.

    Tenisový turnaj žen ve Štrasburku (antuka, dotace 250.000 dolarů):

    Dvouhra - 1. kolo:

    Sabalenková (2-Běl.) - Ču Lin (Čína) 6:0, 6:1, Wang Čchiang (3-Čína) - Bradyová (USA) 6:4, 6:3, Čeng Saj-saj (7-Čína) - Tanová (Fr.) 7:6 (7:4), 7:6 (7:5), Petersonová (Švéd.) - Linetteová (Pol.) 6:7 (0:7), 6:1, 6:3, Ferrová (Fr.) - Kumkhumová (Thaj.) 6:3, 6:1.

    Fabrice Midal: Největší škody na duši si děláme sami, nejsme pro sebe dost dobří

    Fabrice Midal: Největší škody na duši si děláme sami, nejsme pro sebe dost dobří


    Říkáte, že nejhorší, co můžeme udělat naštvanému člověku, je říct mu "buď v pohodě." Co tím myslíte? Přesně tak. Když jsem naštvaný, tak rada "buď v klidu" mi rozhodně nepomůže. Naopak se dostanu do ještě většího...

    Říkáte, že nejhorší, co můžeme udělat naštvanému člověku, je říct mu "buď v pohodě." Co tím myslíte?

    Přesně tak. Když jsem naštvaný, tak rada "buď v klidu" mi rozhodně nepomůže. Naopak se dostanu do ještě většího tlaku. V životě jsem nepotkal člověka, který by byl klidný za všech okolností. Ani meditační mistři to nedokážou, i když se tak někteří tváří. Učím meditace již dvacet let a medituji denně, přesto jsem často nervózní, rozčiluji se, mám strach … Účelem meditací, které učím já, rozhodně není zbavit člověka emocí, ale umět si s nimi dobře poradit. Například když budu žárlit na kolegu, tak to ještě není problém. Ten přichází ve chvíli, kdy mu půjdu na parkoviště proříznout pneumatiky. Jde mi tedy o to naučit lidi, jak se svými emocemi v každou chvíli dne pracovat. A právě pracovní prostředí je takových příležitostí plné.

    Většina lidí, kteří učí praktickou meditaci, sepodle vásmýlí. V čem?

    Různé kurzy a knihy nám často radí nenechat se rozházet. Toto chápání z nás ve skutečnosti dělá odlidštěné roboty a dává nám falešnou představu o tom, co je v životě důležité. Obecné chápání meditace je jako špatně podaný lék. Jako by ste někomu podávala vitamin na zápal plic. Můžete mu dokonce uškodit. V životě totiž vůbec nejde o to, dostat se do klidu a odpojit se od starostí, které máme. Pro mě je cíl meditace i života opačný. Zůstat na zemi a čelit věcem, které přicházejí. Rozčíleným zákazníkům, nervózním šéfům, ztraceným datům, protivným kolegům…

    Po přednášce se mě tu ptali, zda jsem při mluvení na veřejnosti ve stresu, nebo v klidu. Být v klidu v cizí zemi, před plným sálem lidí a ještě u anglické prezentace přeci ale vůbec není přirozené. Stálo by mě spoustu sil si to namluvit a ještě bych musel přestat naslouchat sám sobě. Na co se soustředím já, je vnímat svůj stres, vědět o něm a přiznat si ho. Když od něj neutíkám "do klidu", tak s ním mohu mnohem lépe pracovat a zvládnout ho.

    Někdy je ale mnohem snazší strčit hlavu do písku. Jít si zakouřit, vymluvit se z náročné spolupráce, udržet s nepříjemným kolegou přátelský vztah…

    Máte pravdu. Jednou z velkých životních iluzí je teorie, že máme nárok žít bez obtíží. Že když se nám dějí nepříjemnosti, je to nějaké nedopatření. Chyba v matrixu. Když ale přijmeme fakt, že problémy jsou normální součástí života a nikdy se jim nemůžeme vyhnout, ušetříme si spoustu energie a také jim dokážeme mnohem lépe čelit.

    Na svých přednáškách učíte lidi vyrovnat se s reálnými nesnázemi každodenního života. Co je na tom podle vás nejtěžší?

    Největší úleva přichází ve chvíli, kdy pochopíme, že nejsme dokonalí, a přestaneme se o to snažit. Vypadá sice lákavě mít míry jako z reklamy, odevzdat projekt jako z Oxfordu a být v celé firmě všemi oblíbený. Dokonalost ale nepatří do našeho světa a život je zajímavý právě díky nedokonalosti. Nemůžeme věci dělat stoprocentně perfektně, ale můžeme je dělat nejlépe, jak umíme. Doba nás denně tlačí do toho, abychom nedělali chyby a fungovali podle šablon. Ale čím častěji na to skočíme, tím více v sobě zabíjíme to živé a zajímavé, co z nás dělá živé bytosti.

    Co byste mi tedy poradil ve chvíli, kdy se v práci cítím v koncích nad nedokončeným projektem nebo se neumím dohodnout s nesnesitelným kolegou?

    Možná to zní paradoxně, ale dejte prostor své nejistotě. Strachům. Nedokonalosti. Budete živější a šťastnější. Budete více v kontaktu s tím, co se opravdu kolem vás děje, a snáze najdete řešení.

    Můžete také zkusit alespoň dvě minuty denně nedělat nic. Vypnout telefon, najít tiché místo, zavřít oči a jen být dvě minuty přítomná se sebou a svým vnitřním světem. I taková chvilka vám může ohromně pomoci k lepší schopnosti vyřešit aktuální problém.

    Meditace tedy pomáhá smířit se s vlastní nedokonalostí?

    Meditace mě učí brát věci tak, jak jsou. Přivítat vše, co přichází. Rád říkám, že vítám svá rozčílení. Doslova říkám svým emocím "Bonjour!". Už to samo o sobě mi umožní s nimi nebojovat, ale efektivně je využít. To také znamená nahlas kolegovi říct "Strašně jsi mě naštval" místo toho, abych se mu týden vyhýbal.

    Otázka, kterou se zabývám nejvíce, zní: "Jak procházet životem tak, aby nás problémy nesrážely na zem, ale abychom vše, co přichází, dokázali ustát?" Klíč vidím v našem mylném přesvědčení, že čím více budeme mít svůj život pod kontrolou, tím lépe se nám povede. Vymyslet, naplánovat, zařadit do škatulky… umíme skvěle, učíme se to odmala. To ale v životě nestačí. Já na svých kurzech a přednáškách naopak učím lidi rozlišovat, co je nutné kontrolovat a co je lepší pustit. Kde v pravou chvíli nechat věci plynout a brát je tak, co přichází. Jedná se o věc cviku, ale je to nesmírně ozdravné.

    Máte tím na mysli, že mi mají být důležité věci jedno?

    Ne. Jde ale o to, být v každé situaci přítomný svým tělem i srdcem. Nesnažit se vše vymyslet hlavou. I na obchodním jednání můžete být buď jen hlavou, nebo přítomná celá. Je v tom obrovský rozdíl. A pokud uberete na kontrole a vnímáte věci, jak se dějí a jak přicházejí, dokážete spoustu nepříjemností mnohem lépe vyřešit a zvládnout.

    Představte si situaci, kterou většina z nás zažila. Dlouho si připravujete prezentaci, udělala jste pro ni maximum, našla ten nejlepší styl a slova. Přijde ta velká chvíle a nic. Prázdno v hlavě. Problém je právě v tom, že jste v tu chvíli pouze "v hlavě". Nejste spojená se sebou, nedokážete vnímat, co se děje uvnitř vás, ani co říkají ostatní.

    A to je přesně to, co se snažím popsat. Čím víc toho od nás společnost vyžaduje a čím víc se snažíme o dokonalost, tím víc máme snahu vše ukontrolovat. Pak nezůstává žádný prostor pro intuici, kreativitu, naslouchání. A tím se na sobě dopouštíme nesmírného násilí. Svoji práci filozofa vidím v tom, abych odhalil právě nové formy násilí, které nejsou na první pohled vidět, ale ve kterých automaticky fungujeme.

    V čem toto násilí vidíte?

    V tom, že se denně tlačíme do maximálního výkonu. Přijali jsme za samozřejmost, že sami sebe těžíme jako zdroj. Jsme odstřiženi od svého srdce, od ostatních lidí a způsobujeme si utrpení, které už ani nevnímáme. I extrémní rozmach potíží způsobených prací, jako jsou deprese nebo syndrom vyhoření, jsou důsledkem extrémního zneužíváním vlastních sil, které pácháme sami na sobě. Ani k tomu nepotřebujeme nikoho zvenčí.

    Největší škody na duši si zvládneme vytvořit sami tím, že nejsme sami pro sebe dost "dobří". Žena se necítí být dost ženou. Muž mužem. Jsme permanentně špatně v porovnání s tím, jací bychom chtěli být. Držíme sami sebe v permanentním pocitu viny, že jsme selhali. Na takový tlak ale nejsme stavěni.

    Ve svých textem mluvíte o oslepení společnosti. V čem podle vás spočívá?

    Vidím ho ve víře, že je možné všechno v našem pracovním i osobním životě řídit a kontrolovat, dát do tabulky, změřit na výkon. Ochuzujeme se o prostor pro hledání, chyby, nedokonalosti. Slepota tomu říkám právě proto, že už to ani nevidíme jako problém.

    Ve Francii například existuje termín "kapitál zdraví". Používá se v personalistice a myslí se tím, že zdraví zaměstnanců je pro firmu kapitálem. Jistě, zdraví lidé vydělají firmě víc než nemocní. Ale copak jde na zdraví pomýšlet jako na konto v bance?

    Klientům nabízíte nový pohled na pracovní vytížení prostřednictvím meditace. Jak často meditujete vy?

    Denně. Ale otázka frekvence nebo množství času není podstatná. Znám lidi, kteří ani meditovat nepotřebují a jsou dokonale přítomní. Je to velmi individuální.

    Mnoho lidí si v tomto období plánuje dovolenou. Co dělá o prázdninách francouzský filozof?

    Léto je podle mě jedinečnou příležitostí dostat se k podstatným věcem uvnitř sebe. Dělám si takové rendez-vous sám se sebou a s tím, co je pro mě nejdůležitější. Chci najít své zdroje. Být otevřený tomu, co přichází.
    Dovolená nás často svádí k tomu, abychom vyměnili seznam pracovních úkolů za jiný soupis rodinných povinností. Navštívit příbuzné. Odvézt rodinu k moři. Opravit dům. Odškrtat a zpátky do práce…

    Tím se ale vůbec nedostaneme ke skutečnému odpočinku a zůstáváme v režimu, ve kterém jedeme po celý rok. Já využívám léto k tomu, abych přepnul z hektického a náročného pracovního tempu do pomalejšího módu. Jedině tak umím nabrat nové síly a inspiraci.

    Kybernetický útok zastavil prodej vstupenek na zlínský filmový festival

    Kybernetický útok zastavil prodej vstupenek na zlínský filmový festival


    Technické potíže na serveru jednoho z dodavatelů služeb organizátoři festivalu zaznamenali v pátek, tedy krátce po spuštění prodeje vstupenek. "Následně odborníci z kybernetiky potvrdili sofistikovaný typ útoku, který byl...

    Technické potíže na serveru jednoho z dodavatelů služeb organizátoři festivalu zaznamenali v pátek, tedy krátce po spuštění prodeje vstupenek. "Následně odborníci z kybernetiky potvrdili sofistikovaný typ útoku, který byl pravděpodobně veden na Zlín Film Festival. Nemůžeme to vyloučit, protože se objevil neúspěšný pokus o útok směrem k dalšímu dodavateli našich systémů," uvedla mluvčí festivalu Kateřina Martykánová.

    Odborníci se od té doby snaží zajistit fungování a bezpečnost počítačového systému i preventivní ochranu poskytovatelů dalších služeb. "Aktuálně probíhají obvyklá opatření ke včasnému obnovení běžného provozu. Přesto žádáme naše návštěvníky, hosty, obchodní partnery i dodavatele o vstřícný přístup a shovívavost," podotkla Martykánová. O vývoji situace budou organizátoři festivalu informovat v pondělí dopoledne.

    Útok na festival pro děti a mládež jeho organizátoři podle Martykánové vnímají jako projev nemorálního chování. "Prevencí zneužití kybernetiky ve světě dětí se v rámci doprovodného programu festivalu pravidelně zabýváme. Chceme po této zkušenosti varovat ostatní před všudypřítomným nebezpečím," dodala.

    Zlínský festival pro děti a mládež je nejstarší a největší přehlídkou svého druhu na světě. Loni jej navštívilo přes 125 tisíc lidí. Hlavním tématem letošního ročníku bude objevování a poznávání.

    Slavia remizovala v Ostravě a slaví ligový titul, Plzni výhra v Liberci nepomohla

    Slavia remizovala v Ostravě a slaví ligový titul, Plzni výhra v Liberci nepomohla


    Slavia vyrovnala plzeňský rekord Fotbalistům Slavie stačilo k zisku titulu ve čtvrtém z pěti zápasů nadstavbové části nejvyšší získat bod z duelu v Ostravě a to se jim podařilo. Po bezbrankové remíze mají v čele tabulky...

    Slavia vyrovnala plzeňský rekord

    Fotbalistům Slavie stačilo k zisku titulu ve čtvrtém z pěti zápasů nadstavbové části nejvyšší získat bod z duelu v Ostravě a to se jim podařilo. Po bezbrankové remíze mají v čele tabulky tříbodový náskok na obhájce trofeje Plzeň. Při případné rovnosti bodů by ve prospěch červenobílých hrálo lepší postavení po základní části.

    Slavia získala pátý ligový titul v samostatné historii a vyrovnala bilanci Plzně, kterou z pomyslného trůnu sesadila. Červenobílí navázali na mistrovské triumfy z let 1996, 2008, 2009 a 2017. Za necelé čtyři roky pod čínskými vlastníky vyhráli červenobílí nejvyšší soutěž podruhé.

    Slávisté si díky titulu zahrají v závěrečném 4. předkole Ligy mistrů a mají jistotu minimálně základní skupiny Evropské ligy, což jim vynese v přepočtu přes 200 milionů korun. Pohár pro šampiona převezmou červenobílí za týden při posledním kole v derby se Spartou. Ve středu ještě slávisté odehrají s Ostravou finále domácího poháru a budou usilovat o zisk premiérového double v samostatné historii.

    "Je to úleva, že jsme to zvládli. Strašně jsem věřil mužstvu, že už to dotáhneme dnes," řekl na tiskové konferenci slávistický trenér Jindřich Trpišovský. "Jsem šťastný, jak jsme se prezentovali v sezoně. Nevybavuji si nějakou krizi. Když se něco nepovedlo, vždy jsme na to dokázali reagovat. Troufl bych si říct, že jsme neměli nějakou slabší stránku, nějaký slabší článek," dodal.

    Do slávistické základní sestavy se překvapivě vrátil Ševčík, který kvůli zranění od odvety čtvrtfinále Evropské ligy s Chelsea měsíc nehrál ani minutu. Baník vyztužil defenzivu a nastoupil s pěti obránci.

    Pražané od úvodu získali převahu a v momentě, kdy se nad vítkovickým stadionem spustila bouře, měli první dvě velké šance. V desáté minutě po rohu hlavičkoval Souček a domácí zachránil Laštůvka. Za dvě minuty utekl po straně Traoré, ale sám před brankou přestřelil.

    Bývalý slávistický gólman Laštůvka podržel Baník i ve 26. minutě, kdy vykopl Součkův pokus. Ostravští zahrozili až v 36. minutě, kdy Fillo pronikl do vápna a na jeho přihrávku na malé vápně jen těsně nedosáhl nikdo ze spoluhráčů.

    I na startu druhého dějství počítali šance hosté. V 51. minutě Laštůvka skvěle vyškrábl Hušbauerovi střelu k zadní tyči a stejného vítěze měl vzájemný souboj i o dvě minuty později. Van Burenův gól pak nemohl platit kvůli ofsajdu.

    Ostrava v druhé půli chvílemi vyrovnala hru a hosté se pak už téměř nedostávali do šancí. Naopak v 86. minutě mohl rozhodnout domácí střídající Kuzmanovič, jeho ránu zpoza vápna po rohu pod břevno ale vyškrábl Kolář a udržel Pražanům titul.

    "Ve druhé půli to bylo nervóznější a ještě jsme ke konci mohli dostat gól, když Kuzmanovič vystřelil," uvedl slávistický záložník Josef Hušbauer. "V momentě, kdy ta střela letěla na naši bránu, mi zatrnulo. Ale jsem rád, že Koli (Kolář) tentokrát výborně zareagoval, měl správné postavení, i trochu štěstí, že to neletělo do šibenice," řekl Trpišovský.

    Bezbrankovou remízu bral i Baník, neboť se bodově dotáhl na pátý Liberec. "Když nedostanete gól se Slavií, tak vám to pomáhá, že si víc věříte. Samozřejmě byl tam Laštůvka, který pochytal nepříjemné věci.Bod se počítá, jsem rád, že jsme ho urvali. Možná je to ten bod, který rozhodne o pátém místě," uvedl ostravský kouč Bohumil Páník.

    Plzni výhra pod Ještědem nepomohla

    Remíza Slavie znamenala, že šanci na titul definitivně ztratila Plzeň, která vyhrála v Liberci 2:0. "Samozřejmě nás to mrzí, ale na druhou stranu respektujme i to, že Slavia hrála výjimečně dobře, neztrácela body a uhrála titul, který ji právem patří. My musíme udělat všechno proto, abychom třeba v příští sezoně byli lepší my," řekl plzeňský trenér Pavel Vrba na tiskové konferenci.

    Liberci v utkání s Plzní kvůli dvěma žlutým kartám chyběl nejlepší útočník Kozák, kterého na hrotu útoku zastoupil Musa. Za Viktorii zase nemohl nastoupit disciplinárně potrestaný Hejda. Jeho pozici ve středu obranu zaujal Pernica.

    Hosté hned z první velké šance otevřeli skóre. Kayamba v sedmé minutě posunul míč na Hořavu, který se z hranice šestnáctky trefil přesně do horního růžku. Plzeňský záložník navázal na středeční vedoucí gól proti Spartě.

    "Nemůžeme si dovolit takový výpadek jako prvních dvacet minut. Z mých hráčů šel strach, nevím, jestli strach o výsledek. Plzeň je kvalitní mužstvo, ale i někteří zkušení hráči ten úvod vůbec nezvládli, bylo tam dneska strašně moc podprůměrných výkonů," upozornil liberecký kouč Zsolt Hornyák. Jeho tým bude v posledním zápase na dálku bojovat s Ostravou o páté místo, které může znamenat účast v play off o Evropskou ligu.

    Po nezáživné dvacetiminutovce převzali iniciativu Liberečtí. Musa nejprve hlavičkoval nepřesně a pak z ještě lepší pozice minul také nohou. Mezi tyče se nevyšla ani Potočného hlavička a domácí stoper Mara dalekonosným pokusem donutil brankáře Hrušku k prvnímu těžšímu zákroku. Hodně prostoru dál dostával Musa, kterému v závěru poločasu nevyšla ani rána z voleje.

    "Když jsme se dostali do hry, byli jsme i nebezpeční. Bohužel efektivita je další věc, která nás celou sezonu trápí," litoval Hornyák. "Dneska bylo jasně vidět, co znamená Libor Kozák pro mužstvo. Největší problém Liberce jsou rozdíloví hráči," doplnil slovenský kouč.

    Chorvatský útočník Musa se premiérového gólu v české lize nedočkal ani krátce po změně stran a další hlavičku poslal mimo tyče. Plzeňští se dlouho vůbec nedostávali do hry a jejich útočné akce většinou končily už v zárodku.

    Domácí si vytvářeli šance, ale v zakončení se nadále trápili. V 74. minutě se do pokutového území prodral střídající Micovčák, jehož střelu zblokovali domácí obránci a Hruška si následně poradil.

    Až těsně před koncem domácí Oscar v šestnáctce stáhnul unikajícího náhradníka Petrželu a nařízenou penaltu v 90. minutě proměnil Hrošovský.

    Třetí gól Viktorie v nastavení málem vstřelil Řezník, který už přehodil brankáře Nguyena, ale obránce Fukala vykopl z brankové čáry. Plzeň potvrdila, že se ji na Liberec daří a v lize s ním neprohrála potřinácté za sebou.

    "My jsme tu vyhráli, takže jsem spokojený. Samozřejmě i na základě toho, jak probíhá soutěž, kdy jsme věděli, že už asi nemůžeme ohrozit Slavii. Přesto jsme dokázali vyhrát, i když Liberec hrál o poháry. Zase tak často se nestává, že by mužstvo, které nehraje o nic, uspělo u mužstva, které o něco hraje," uvedl Vrba.

    Sparta se loučila před poloprázdnými tribunami

    Sparťanští fotbalisté potvrdili ve čtvrtém kole nadstavby první ligy oprávněnost třetího místa v konečném účtování ligy. V přímém souboji porazili čtvrtý Jablonec 2:0, o branky vítězů se zasloužili obránci Lukáš Štetina a Ondřej Zahustel. Duel připomínal spíše přípravný zápas, až příliš bylo zřejmé, že oba týmy už o nic nehrají. Hosté hráli druhý poločas bez vyloučeného Davida Hovorky.

    Utkání, které nemohlo nic změnit na konečném ligovém pořadí obou klubů, diváků příliš nepřitáhlo a provázely ho navíc protesty proti klubovému vedení. Transparent "15 let s Křetínským = 15 let tichého smutku" vystřídal po dvaceti minutách další žádající demisi klubových šéfů s doprovodnými fotografiemi manažerů s výjimkou sportovního ředitele Tomáše Rosického.

    Domácí přes nevlídnou atmosféru v hledišti začali aktivněji a v šesté minutě pálil Frýdek mimo. Ve 12. minutě už po rohu vedli. Hlavičku Štetiny zblokoval Hübschman pouze zpět ke sparťanskému stoperovi, který míč už nohou vrátil zpět do sítě.

    "Dnes se to tak sešlo, že branky dávali obránci. Dokázali jsme ubránit soupeře i rozhodnout o výsledku," glosoval svůj gól skromně slovenský stoper Štetina.

    Hosté v poklidně vedeném duelu také měli možnost několikrát projít až k brance především kvůli nedůsledné letenské obraně, ale do vyložené šance se nedostali a mezi tyče se vůbec netrefili.

    Větší vzrušení přinesl až závěr poločasu kdy Kanga vyslal kolmou přihrávkou do průniku Tetteha, který byl faulován deset metrů před šestnáctkou od Hovorky, přesto souboj v rychlosti ustál, ale střílel už v pádu mimo. Rozhodčí Houdek se ale k situaci vrátil a Hovorku vyloučil.

    "Od začátku bylo vidět, že dnes nejsme ve své kůži. Nezopakovali jsme výkon z předchozích zápasů, vstoupili jsme do utkání laxně, bez pohybu. Pak jsme navíc obdrželi gól po rohu, který ani neměl být odpískán, a definitivně naší hru ovlivnilo vyloučení Hovorky," povzdychl si hostující trenér Petr Rada, který se po dvouzápasovém trestu vrátil na lavičku.

    Brzy po přestávce přidala Sparta druhý uklidňující gól, u kterého byl na začátku jen minutu po příchodu na hřiště střídající Čivič. Jeho centr Hložek ještě přes brankáře Hanuše do sítě neprotlačil, a tak vrátil míč před branku a Zahustel ho v 57. minutě usměrnil do opuštěné sítě.

    Dosud tichý protest poté vyměnili fanoušci v domácím kotli za házení dýmovnic a bylo po klidné atmosféře. Zápas musel být dokonce na chvíli přerušen, poté navíc otřásla stadiónem ohlušující petarda. "Jejich tiché protesty jsou jejich věc, ale ta pyrotechnika tam nepatřila," zdůvodnil Lukáš Štetina, proč hráči nevyrazili k obvyklé děkovačce před domácí kotel.

    Závěr utkání se již pak pouze dohrával a duel bez náboje dokázala Sparta dotáhnout bez problémů do vítězného konce.

    "V prvním poločase náš výkon nepostrádal kvalitu, nebylo to tak zlé. Jenže zápasu chybělo fandění a atmosféra, i hráči jako by tomu podlehli, zvláště po vyloučení soupeřova hráče už naše hra nebyla dobrá, byť vítězství je zasloužené," zhodnotil poslední domácí vystoupení v sezóně domácí trenér Michal Horňák.

    4. kolo nadstavby první fotbalové ligy - skupina o titul:

    Baník Ostrava - Slavia Praha 0:0

    Rozhodčí: Hrubeš - Koval, Dobrovolný - Zelinka (video). ŽK: Van Buren (Slavia). Diváci: 11.869.

    Sestavy:

    Ostrava: Laštůvka - Pazdera, Šindelář, Procházka, Stronati, Fleišman - Fillo, Hrubý, Jirásek, Holzer (80. J. Šašinka) - O. Šašinka (58. Kuzmanovič). Trenér: Páník.

    Slavia: Kolář - Coufal, Ngadeu, Deli, Bořil - Souček, Traoré - Stoch (90. Zmrhal), Hušbauer, Ševčík (83. Frydrych) - Van Buren (72. Škoda). Trenér: Trpišovský.

    Slovan Liberec - Viktoria Plzeň 0:2 (0:1)

    Branky: 7. Hořava, 90. Hrošovský z pen. Rozhodčí: Franěk - Kříž, Kotalík - Adam (video). ŽK: Musa, Oscar - Pernica, Kopic, Řezník, Hořava, Chorý. Diváci: 4488.

    Sestavy:

    Liberec: Ngyuen - Fukala, Kačaraba, Mara, Hybš - Breite, Oscar - Potočný (70. Micovčák), Sýkora, Pešek (46. Koscelník) - Musa (64. Pázler). Trenér: Hornyák.

    Plzeň: Hruška - Řezník, Pernica, Brabec, Limberský (55. Pačinda) - Hořava, Hrošovský - Kopic (80. Petržela), Kayamba, Kovařík - Beauguel (72. Chorý). Trenér: Vrba.

    Sparta Praha - FK Jablonec 2:0 (1:0)

    Branky: 12. Štetina. 57. Zahustel. Rozhodčí: Houdek - Mokrusch, Pečenka - Královec (video). ŽK: Kanga (Sparta). ČK: 40. Hovorka (Jablonec). Diváci: 7215.

    Sparta: Heča - Zahustel (78. Chipciu), Radakovič (88. Plechatý), Štetina, Hanousek - Karlsson, Hašek, Kanga, Frýdek, Hložek - Tetteh (56. Čivič). Trenér: Horňák.

    Jablonec: Hanuš - Holeš, Hovorka, Kubista, Sobol - Hübschman (65. Pilík) - Kratochvíl, Trávník (88. Peřina), Považanec, Jovovič (78. Pluštil) - Doležal. Trenér: Rada

    Další pokus o uzákonění eutanazie. Dlužím to své matce, vysvětluje poslankyně

    Další pokus o uzákonění eutanazie. Dlužím to své matce, vysvětluje poslankyně


    Není to poprvé, kdy se zvažuje možnost zavedení eutanazie. Již několikrát se tím poslanci zabývali, ale nikdy to neprošlo. Proč chcete takový zákon předložit vy? Pracovala jsem 30 let na ARO (anesteziologicko-resuscitační oddělení,...

    Není to poprvé, kdy se zvažuje možnost zavedení eutanazie. Již několikrát se tím poslanci zabývali, ale nikdy to neprošlo. Proč chcete takový zákon předložit vy?

    Pracovala jsem 30 let na ARO (anesteziologicko-resuscitační oddělení, pozn. red.) a jako lékařka záchranné služby, mám specializaci na léčbu bolesti. Navíc mi všichni příbuzní, kteří zemřeli, zemřeli na rakovinu. Několik z nich jsem doprovázela na konci života a způsob, jakým umírali, se mi nelíbil. Hodně mi záleží na tom, aby se rozhodl pacient sám. Já jsem bohužel měla velmi špatnou zkušenost s vlastní matkou, která takovou možnost neměla, a myslím si, že jí to ještě dodneška dlužím.

    Naposledy se tím sněmovna zabývala v roce 2016, poslanci ale zákon nepřijali. Tento návrh počítal s tím, že možnost eutanazie dostanou jen pacienti v beznadějném stavu, což měla posuzovat komise. Jakou cestou půjde váš návrh?

    Moje pracovní skupina souhlasila s tím, abychom použili jako kostru našeho návrhu lucemburský zákon, který se mi zdál nejpřijatelnější pro naši společnost. Už na začátku je v něm psáno, že to budou komise, které budou rozhodovat.

    V lucemburské úpravě je komise devítičlenná. Jsou v ní tři lékaři, tři právníci, dva zástupci pacientů a jeden zástupce zdravotnického zařízení. Myslím, že takto podobně bychom to mohli mít postavené i my.

    Kdo všechno bude moct o eutanazii požádat?

    Můj názor je takový, že to může být pouze pro nevyléčitelně nemocné pacienty, ne pro zdravé. Bude to pro pacienty, kteří jsou starší 18 let. V současné době nepřichází v úvahu, abychom uvažovali o něčem takovém pro děti. A musí to být občan České republiky. Zároveň by pacient měl mít podle mého názoru nárok na to, aby to platil stát.

    Proč o to nebudou moct požádat cizinci? Nechcete, aby sem lidé kvůli eutanazii jezdili?

    Ano. Nepřeji si, aby to jako ve Švýcarsku postupně vypadalo jako obchod. Možná tam může být výjimka pro dlouhodobě bydlící na našem území, kteří se dostanou do této situace a jsou v českém systému zdravotního pojištění. Tyhle výjimky pro dlouhodobě pracující u nás tam asi budou. Ale určitě nechci, aby sem cizinci přijížděli jenom kvůli eutanazii.

    Co pacienti, kteří jsou ve stavu, že sami o eutanazii nemohou požádat?

    Pacient bude moct i předem vyslovit svoje přání, kdyby byl náhodou později v bezvědomí.

    To je třeba příklad někoho, kdo trpí nevyléčitelnou nemocí a podá žádost, do níž napíše, že až bude v důsledku své nemoci v bezvědomí, tak chce eutanazii? 

    To by bylo v předem vysloveném přání. Jinak samotná žádost o eutanazii by měla být podána plně při vědomí, pacient by měl být schopen napsat žádost sám nebo u lidí, kteří třeba nemohou psát, jeho zástupce.

    Podle čeho bude komise rozhodovat, zdali pacientově žádosti vyhoví?

    Komise by měla rozhodnout do určitého data. Budeme zvažovat za jak dlouho. V každé zemi, kde to funguje, se snaží dobu rozhodnutí zkrátit. Je třeba, aby rozhodli včas. Pacient do žádosti napíše, proč chce eutanazii. Komise pak zhodnotí, zdali je to to, co odpovídá zákonu. To znamená, že musí být nevyléčitelně nemocný, musí být jasně ověřeno, že tam nejsou žádné možnosti v léčbě - pouze paliativní, která samozřejmě u každého pacienta musí být.

    V Nizozemsku třeba mají, že v komisi musí souhlasit úplně všichni, v Lucembursku je devět lidí a sedm z nich musí souhlasit. Je na zvážení, jak to udělat u nás, jestli stoprocentní souhlas, nebo jestli by stačila nadpoloviční většina. Na toto téma ještě povedeme diskusi.

    Jak bude zákon ošetřovat roli lékařů? Dovedu si představit, že podílet se na eutanazii může být některým proti srsti.

    To máte stejné jako u interrupce. Dneska pokud gynekolog nesouhlasí s interrupcí, nemusí ji dělat. Ale lékařská komora si sama provedla průzkum, oslovila nás všechny lékaře s dotazníkem, a paradoxně vyšlo, ač představitelé České lékařské komory jsou spíše na druhé straně, že pro a spíše pro by bylo kolem 55 procent lékařů a asi 70 procent sester. U nich je to ale samozřejmé, protože ony pracují s pacientem, ony jsou u lůžka a vidí to utrpení. To je samo o sobě určitý signál.

    Jak by samotná eutanazie měla vypadat?

    Podle mě je nejlepší, když probíhá v mobilním hospici, to jest doma. Měli by u toho být pracovníci mobilního hospicu, kteří samozřejmě mají jiný postoj než lékaři v nemocnicích, kteří zachraňují životy. Navíc tím, že by se to odehrávalo doma, případně v kamenném hospicu, tak by to nemocnici odsunulo stranou, protože tam se má léčit. Například v Lucembursku se to ale odehrává v nemocnici. To je ještě na zvážení. Myslím si, že diskuse na toto téma bude ještě velká.

    Kdo bude tím, kdo udělá ten rozhodující krok, který povede k usmrcení pacienta? Kdo zmáčkne ono "tlačítko"?

    Probíhá to tak, že pacient dostane tabletky, které si podle pokynů sám vezme. Nebo přijde odborník, většinou je to lékař, který má jasné pokyny. Pacient se zváží, určí se množství dávky a tak dále. A pak se použijí látky, které může pacient vypít nebo sníst. A pak je tu další možnost, že mu bude zavedena infuze. Tam se používají léky. Na začátku takový, který pacienta uspí, a vzápětí takový, který uvolní svalové struktury a pacient přestane dýchat.

    Pacient by si tedy mohl vybrat, jakou metodu upřednostňuje?

    I v předem vysloveném přání může napsat, jakým způsobem chce, aby to bylo provedeno. Kolečko od infuze může zmáčknout on sám, pokud je toho schopný, nebo někdo z rodinných příslušníků či zdravotnický personál.

    Katolický kněz Marek Vácha napsal před časem na Aktuálně.cz blog, kde na případu Belgie a Nizozemska varoval před vypuštěním džina z lahve. Ukazoval v něm, že v roce 2015 v Nizozemsku čtyři procenta všech úmrtí bylo eutanazií. Nebojíte se, že vypustíte džina?

    Zneužití zákona je podle mého názoru to, co je dnes už méně diskutováno. Možná v církvi, tam samozřejmě vzhledem k jejich přesvědčení asi ano, ale ve většinové společnosti to je trošku jinak. My spíše - a já to cítím z lékařského stavu - potřebujeme pravidla.

    Já opravdu jako anesteziolog a jako doktor v ambulanci léčby bolesti byla dotazována na provedení eutanazie. Já potřebuji nějaká pravidla. A jestli nejsou, tak se stejně dějí věci, které se nám vůbec nelíbí. Tak to je. Proč to má rozhodovat lékař? Nebo sestra, která podává utišující preparáty? Proč? Já si myslím, že je správně, aby pravidla byla stanovena, a zneužít se dá úplně všechno. Tam, kde nejsou regule, se to dá zneužít mnohem víc. S regulemi je to přece jen lepší.

    A to číslo? Čtyři procenta všech úmrtí v Nizozemsku měla na svědomí eutanazie.

    Chce to porovnat s lidmi v paliativní péči. Chce to porovnat třeba s lucemburskými zákony, kde je to pět až šest pacientů ročně. Tam, kam jezdí cizinci z ostatních zemí, se to procento samozřejmě zvyšuje. Navíc oni mají regule příliš volné. To já bych nechtěla, jako to mají oni. Oni to umožňují dětem, psychiatrickým pacientům, lidem, kteří řeknou, že jsou unavení životem. V současné době bych byla ráda, abychom to měli striktně vymezené, tak jako to mají v Lucembursku.

    Na duševně nemocné jsem se chtěl zeptat. Vaše momentální podoba návrhu nejde tímto směrem…

    Ne. Člověk musí být duševně zdráv, a když jsou nějaké pochyby, tak si komise může vyžádat od psychiatra vyšetření a jeho názor na pacienta. Jakmile tam jsou nějaké pochyby, souhlas samozřejmě nedá. Ale u duševně nemocných pacientů je to strašně složité. Vezměte si Alzheimerovu chorobu. Člověk je jeden den ve stavu, kdy s vámi mluví normálním způsobem, a druhý den je úplně mimo. To je velmi problematická věc. Než by se komise vůbec rozhodla, tak by to trvalo příliš dlouho a bylo by to v neprospěch všech.

    Při striktních pravidlech, kdy by se jednalo o pacienta, který je nevyléčitelně nemocný, v paliativní péči, by to mělo být jednoznačné. Hlavně se musí rozhodnout sám pacient. Tady je pořád nějaká chiméra, že někdo ovlivní rozhodnutí pacienta. Dneska k sebevraždě můžete člověka dohnat taky. Takže to je prostě stejný problém, ale tady to bude ošetřeno komisí.

    Do budoucna si dovedete představit, že by se to zavedlo u duševně nemocných?

    U nějakých duševních chorob nemáme zase tak jasné postoje, i u některých autoimunitních chorob. A věda se bude vyvíjet. Možná že i rakovinu budeme moct léčit. V tuhle chvíli jsem ale striktně proti.

    Real se rozloučil s neúspěšnou sezonou prohrou s Betisem, zaváhala i Barcelona

    Real se rozloučil s neúspěšnou sezonou prohrou s Betisem, zaváhala i Barcelona


    Eibar od 20. minuty vedl, ale pětinásobný držitel Zlatého míče Messi si v rozmezí dvou minut dvakrát zaběhl za obranu a otočil vývoj utkání. Krátce před pauzou srovnal na konečných 2:2 parádní dalekonosnou ránou De Blasis. Eibar v...

    Eibar od 20. minuty vedl, ale pětinásobný držitel Zlatého míče Messi si v rozmezí dvou minut dvakrát zaběhl za obranu a otočil vývoj utkání. Krátce před pauzou srovnal na konečných 2:2 parádní dalekonosnou ránou De Blasis.

    Eibar v desátém vzájemném utkání po postupu do první ligy poprvé s Barcelonou neprohrál a obsadil v konečném pořadí španělské ligy 12. místo. Katalánci upravili náskok před druhým Atléticem na 11 bodů.

    Real Madrid zakončil nevydařenou sezonu domácí porážkou 0:2 s Betisem Sevilla. Hostující svěřenci trenéra Setiéna dokázali v tomto ročníku zvítězit na hřišti obou nejúspěšnějších španělských klubů Realu i Barcelony, což se naposledy povedlo Mallorce v ročníku 2002/03.

    Největší šanci prvního poločasu měl po půlhodině hry Benzema, křížnou střelou ale trefil pouze tyč. Skóre otevřeli v 61. minutě hosté, na konci rychlého protiútoku našel Guardado před bránou Lorena a španělský útočník poslal míč přesně pod břevno.

    Pojistku přidal proti svému bývalému klubu v 75. minutě střídající Jesé. "Bílý balet" prohrál v sezoně 18 soutěžních utkání, což bylo nejvíc od sezony 1995/96. Betis se výhrou vyhoupl do horní poloviny tabulky a zakončil soutěž na desátém místě.

    Španělská fotbalová liga - 38. kolo:

    Real Madrid - Betis Sevilla 0:2 (61. Loren, 75. Jesé), Eibar - FC Barcelona 2:2 (20. Cucurella, 45. De Blasis - 31. a 32. Messi).

    Konečná tabulka:

    1. FC Barcelona 38 26 9 3 90:36 87 2. Atlético Madrid 38 22 10 6 55:28 76 3. Real Madrid 38 21 5 12 63:46 68 4. Valencie 38 15 16 7 51:35 61 5. Getafe 38 15 14 9 48:35 59 6. FC Sevilla 38 17 8 13 62:47 59 7. Espaňol Barcelona 38 14 11 13 47:50 53 8. Bilbao 38 13 14 11 41:45 53 9. San Sebastian 38 13 11 14 45:46 50 10. Betis Sevilla 38 14 8 16 44:52 50 11. Alavés 38 13 11 14 39:50 50 12. Eibar 38 11 14 13 46:50 47 13. Leganés 38 11 12 15 37:43 45 14. Villarreal 38 10 14 14 49:52 44 15. Levante 38 11 11 16 59:66 44 16. Vigo 38 10 11 17 53:62 41 17. Valladolid 38 10 11 17 32:51 41 18. Girona 38 9 10 19 37:53 37 19. Huesca 38 7 12 19 43:65 33 20. Vallecano 38 8 8 22 41:70 32
    Britský poslanec Robinson špehoval pro Československo, píše zahraniční tisk

    Britský poslanec Robinson špehoval pro Československo, píše zahraniční tisk


    Z dokumentů podle listu Mail on Sunday vyplývá, že Robinson v letech 1966 až 1969 předal komunistickému Československu desítky zpráv, včetně vysoce citlivých informací o jaderných zbraních. Zároveň prý přijal dary, jejichž hodnota...

    Z dokumentů podle listu Mail on Sunday vyplývá, že Robinson v letech 1966 až 1969 předal komunistickému Československu desítky zpráv, včetně vysoce citlivých informací o jaderných zbraních.

    Zároveň prý přijal dary, jejichž hodnota by dnes přesahovala 12 tisíc liber (zhruba 350 tisíc Kč). Existenci dokumentů ČTK potvrdila ředitelka Archivu bezpečnostních složek Světlana Ptáčníková.

    Dokumenty z pražského archivu podle listu rovněž tvrdí, že Robinson v té době připouštěl, že je "zapleten do špionáže" a že by v případě dopadení byl "poslán do vězení".

    Robinson prostřednictvím svých právníků odmítl jakékoliv pochybení. "Nikdy nepředával důvěrné vládní dokumenty či informace žádnému zahraničnímu agentovi a neměl k takovýmto materiálům přístup," uvedli právníci.

    Robinson měl podle dokumentů blízký vztah s Karlem Pravcem, bývalým šéfem rezidentury StB na londýnské ambasádě. Tomu je nyní 88 let a žije v New Jersey. Dokumenty rovněž hovoří o údajných Robinsonových kontaktech s agenty někdejší sovětské tajné policie KGB, píše Mail on Sunday.

    Navenek možná v začátcích své politické kariéry Robinson vypadal jako salónní socialista, StB ho ale vykreslila spíše jako škudlila. Podle jedné zprávy Robinsona při večeři s Pravcem v roce 1967 rozhořčila obsluha, když si naúčtovala dvoulibrový kuvert, a trval na tom, že jí žádné spropitné už nedá a drobné, které nechal Pravec na stole, sebral a už mu je nevrátil.

    Setkání v letech 1966 až 1967 Pravec pečlivě zaznamenával, nedařilo se prý ale prokázat, zda má Robinson materiální zájmy. Pravec tedy testoval jeho reakce. Podle zprávy z dubna 1967 Robinson dojedl hlavní chod a trval na tom, že už nic jíst nebude. Pravec ale stejně objednal jahody a tvářil se, že je nechce. Robinson snědl nejen svou porci, ale bez zeptání i Pravcovu.

    Nakonec československé tajné služby dospěly k závěru, že Robinson má finanční potíže, jež mu brání vést aktivní společenský život, o čemž svědčila i řada pozdějších setkání. Pravec také uvedl, že Robinson měl sklony k pití velkého množství alkoholu a také se rád chvástal. O Vánocích 1966 Robinson od Pravce dostal jako dárek skoro čtyři litry whisky a později Pravce o několik lahví sám požádal, protože věděl, že čs. diplomaté alkohol mohli koupit za zvýhodněnou cenu.

    Tichý a přátelský

    Pravce se listu Mail on Sunday podařilo vypátrat. Žije v domě s pěti ložnicemi v New Jersey. Když u něj novináři zazvonili, aby se ho zeptali na jeho minulost, nejprve překvapením mlčel, poté se domáhal odpovědi, jak se novináři k informaci o údajných tajných setkáních dostali.

    Novináři mu dali dokumenty přečíst na počítači. Pravec se na chvíli odmlčel a pak se svým silným českým přízvukem pronesl: "O tom, co se stalo v 60. letech, mluvit nebudu.".

    Jak se Pravec dostal do USA, není zcela jasné. Podle Mail on Sunday se ale zřejmě znelíbil komunistickému režimu v době, kdy se vztahy mezi Východem a Západem vyostřily. Jeho syn Karel napsal biografii, ve které tvrdí, že jeho otec musel Československo opustit v roce 1980 kvůli kritice sovětské nadvlády, píše list.

    Sousedi novinářům řekli, že Pravec spolu s manželkou v domě v New Jersey žije již roky, je tichý a slušný. Jeden místní obyvatel je označil za "přátelský pár", který ale není moc společenský. "Víme, že sem přišli z Československa, ale moc nemluví o tom, co se dělo předtím," uvedl jeden soused. Jiný poznamenal, že se v soukromí svých sousedů nevrtá.

    Již loni bulvární deník The Sun přinesl zprávu, že šéf britských labouristů Jeremy Corbyn se v 80. letech nejméně třikrát setkal s příslušníkem StB. Corbyn uvedl, že to bylo nevědomky, protože ho považoval za československého diplomata. Zároveň popřel, že by mu předal nějaké tajné informace.

    Roglič vyhrál na Giru i druhou časovku, vedení uhájil Conti

    Roglič vyhrál na Giru i druhou časovku, vedení uhájil Conti


    Devětadvacetiletý bývalý slovinský skokan na lyžích, který po triumfu v úvodní časovce strávil v růžovém pět dnů, dnes na kluzké trati dominoval. Krok s ním dokázal držet jen druhý Belgičan Victor Campenaerts, který zaostal o 11...

    Devětadvacetiletý bývalý slovinský skokan na lyžích, který po triumfu v úvodní časovce strávil v růžovém pět dnů, dnes na kluzké trati dominoval. Krok s ním dokázal držet jen druhý Belgičan Victor Campenaerts, který zaostal o 11 sekund. Třetí Bauke Mollema z Nizozemska nabral už minutové manko. Conti ztratil na vítěze 3:34 minuty.

    Další z uchazečů o celkové prvenství Vincenzo Nibali dojel čtvrtý se ztrátou 1:05 za Rogličem a v průběžném pořadí se posunul na jedenácté místo. Dvojnásobný vítěz Gira z let 2013 a 2016 ztrácí před pondělním dnem volna na lídra 3:34.

    Český reprezentant Josef Černý dojel na 82. místě s odstupem 5:53 za Rogličem, Jan Hirt ztratil na 105. příčce 6:39.

    Cyklistický závod Giro d'Italia - 9. etapa (Riccione - San Marino, individuální časovka 34,8 km):

    1. Roglič (Slovin./Jumbo-Visma) 51:52, 2. Campenaerts (Belg./Lotto-Soudal) -11, 3. Mollema (Niz./Trek-Segafredo) -1:00, 4. Nibali (It./Bahrajn-Merida) -1:05, 5. Kangert (Est./EF Education First) -1:10, 6. Haga (USA/Sunweb) -1:14, 7. Jungels (Luc./Deceuninck-Quick Step) -1:16, 8. Carthy (Brit./EF Education First) -1:30, 9. Bilbao (Šp./Astana) -1:43, 10. Cattaneo (It./Androni Giocattoli-Sidermec) -1:52, …82. Černý (ČR/CCC) -5:53, 105. Hirt (ČR/Astana) -6:39.

    Průběžné pořadí:

    1. Conti (It./SAE Emirates) 36:08:32, 2. Roglič -1:50, 3. Peters (Fr./AG2R La Mondiale) -2:21, 4. Rojas (Šp./Movistar) -2:33, 5. Masnada (It./Androni Giocattoli-Sidermec) -2:36, 6. Amador (Kost./Movistar) -2:39, 7. Antunes (Portug./CCC) -3:05, 8. Madouas (Fr./Groupama-FDJ) -3:27, 9. Carboni (It./Bardiani-CSF) -3:30, 10. Bilbao -3:32, …68. Hirt -22:17, 135. Černý -1:01:04.

    Mexická policie při razii našla 14 rozsekaných těl, zachránila tři unesené

    Mexická policie při razii našla 14 rozsekaných těl, zachránila tři unesené


    Policisté statek prohledali v pátek poté, co v jeho blízkosti objevili spoutaného muže, který je požádal o pomoc. Předtím se mu podařilo z hrůzného objektu uniknout. Při razii v zemědělské usedlosti nedaleko města Tlajomulco de...

    Policisté statek prohledali v pátek poté, co v jeho blízkosti objevili spoutaného muže, který je požádal o pomoc. Předtím se mu podařilo z hrůzného objektu uniknout.

    Při razii v zemědělské usedlosti nedaleko města Tlajomulco de Zúňiga policie objevila 25 plastikových pytlů a tři kontejnery, v nichž byly uložené části lidských těl. Zároveň osvobodila další dva unesené lidi a zadržela tři podezřelé.

    Policisté v objektu také našli zbraně a nástroje, které zločinci zjevně použili k rozčtvrcení těl. Podle sdělení ústavu soudního lékařství ostatky patří 13 mužům a jedné ženě. Příčina a doba smrti zřejmých obětí masakru mají být oznámeny v následujících dnech.

    V Mexiku je v současné době pohřešováno více než 40 tisíc lidí. Loni bylo v této latinskoamerické zemi zabito 34 tisíc lidí. Jen od začátku letošního roku se v hromadných hrobech našlo přes 300 těl patřících většinou obětem mocných drogových kartelů.

    Fiala: ODS se vypořádá s členem, který psal o zabití Zemana

    Fiala: ODS se vypořádá s členem, který psal o zabití Zemana


    V příspěvku na Facebooku plném vulgarismů, který Lang smazal, ale jde ho dohledat v komentářích diskutujících, nabádal také k zabití prezidenta. Fiala uvedl, že záležitost probere Langova místní organizace. Očekává, že bude...

    V příspěvku na Facebooku plném vulgarismů, který Lang smazal, ale jde ho dohledat v komentářích diskutujících, nabádal také k zabití prezidenta. Fiala uvedl, že záležitost probere Langova místní organizace. Očekává, že bude "postupovat dostatečně razantně, aby se něco takového neopakovalo".

    Příspěvek pana Langa na Facebooku vyzývající k usmrcení prezidenta republiky je bez jakékoliv pochyby naprosto nepřijatelným projevem, který je v přímém rozporu nejen s hodnotami Občanské demokratické strany, která samozřejmě ze své podstaty odmítá násilí jako prostředek řešení politických rozporů, ale i v rozporu s elementární lidskou slušností a kulturností," konstatoval ve vyjádření předseda středočeské ODS Jan Skopeček.

    Předseda dodal, že pro "takový nechutný projev" nemá jakoukoliv omluvu. "Přesto, že s panem prezidentem Zemanem v lecčem zásadně nesouhlasíme, chtěl bych ho ubezpečit, že členové středočeské ODS jsou slušní lidé a inkriminovaný příspěvek je ojedinělým, odsouzeníhodným excesem," doplnil Skopeček.

    Fiala podle svého vyjádření v televizi Prima očekává "patřičné kroky" od místní organizace. "Je třeba se od toho distancovat," řekl Fiala s tím, že takové jednání je naprosto nepřijatelné, i kdyby bylo myšleno jako nadsázka.

    Podle vyjádření mluvčího Hradu Jiřího Ovčáčka pro média je příspěvek Langa jednoznačně případem pro orgány činné v trestním řízení. Obrátil se kvůli tomu na policii.

    O Langově výlevu na adresu poslanců a prezidenta informoval server Náš region. Lang v něm označil poslance, kteří hlasovali pro zdanění náhrad církvím, za "smradlavá, proradná prasata", která je třeba "pozabíjet, aby svou morální zrůdností nenakazili zbytek národa". Prezidenta pak nazval debilním senilním bolševikem, kterého je třeba zabít též.

    Sněmovna schválila zdanění peněžitých náhrad, které dostávají od státu za majetek nevydaný v restitucích, 23. dubna. Novelu poslanců KSČM, jež zdanění zavádí, pak Zeman podepsal 2. května. Zdanění náhrad ale ještě může zrušit Ústavní soud. Napadnout je chce část senátorů i poslanců, podle nichž je protiústavní.

    Kvíz: Máte nárok na Železný trůn? Vyzkoušejte si, jak dobře znáte Hru o trůny

    Kvíz: Máte nárok na Železný trůn? Vyzkoušejte si, jak dobře znáte Hru o trůny


    Hra o trůny končí, poslední díl odvysílá HBO v noci z neděle na pondělí. Vyzkoušejte si, jak dobře znáte slavný seriál. Upozorňujeme, že některé...

    Hra o trůny končí, poslední díl odvysílá HBO v noci z neděle na pondělí. Vyzkoušejte si, jak dobře znáte slavný seriál. Upozorňujeme, že některé otá

    Alain Delon: Ženu jsem uhodil, ale sám jsem od žen dostal mnohem víc facek

    Alain Delon: Ženu jsem uhodil, ale sám jsem od žen dostal mnohem víc facek


    "Lidé si mohou říkat, co chtějí, na to jsem zvyklý. Ale ať nezpochybňují moji kariéru. Ta je bezúhonná," řekl třiaosmdesátiletý modrooký Alain Delon francouzskému nedělníku Le Journal du dimanche. Delon je už přes pět dekád...

    "Lidé si mohou říkat, co chtějí, na to jsem zvyklý. Ale ať nezpochybňují moji kariéru. Ta je bezúhonná," řekl třiaosmdesátiletý modrooký Alain Delon francouzskému nedělníku Le Journal du dimanche.

    Delon je už přes pět dekád jedním z nejúspěšnějších evropských herců, zvláštnímu uznání se těší zejména v rodné Francii. V minulosti herec slavil úspěch i na festivalu v Cannes, kde roku 1963 hlavní cenu získal film Gepard režiséra Luchina Viscontiho, v němž Delon účinkoval po boku Burta Lancastera a Claudie Cardinalové.

    V posledních letech herec vzbudil rozpaky několika prohlášeními, například když se označil za přítele francouzského krajně pravicového politika Jean-Marie Le Pena. Jindy Delon přiznal, že v minulosti uhodil ženu.

    V novém rozhovoru si herec za některými svými staršími výroky stojí, o jiných tvrdí, že byly zkreslené. "Nemám nic proti sňatkům lidí stejného pohlaví," říká například. "Je mi to jedno, ať si každý dělá, co se mu zlíbí. Ale jsem proti tomu, aby dva lidé stejného pohlaví mohli adoptovat dítě," dodal.

    "Řekl jsem, že jsem uhodil ženu? Ano. Ale měl jsem dodat, že sám jsem od žen dostal víc facek, než kolik jsem jich rozdal. Zato jsem nikdy v životě žádnou ženu neobtěžoval. Naopak jsem jimi sám byl obtěžován, a to dost," uvedl herec.

    V rozhovoru též upřesnil, že politickým smýšlením je "úplný pravičák", ale krajní pravici prý nepodporuje.

    Delonovy výroky se staly předmětem veřejné debaty v důsledku kauzy vedené na sociálních sítích pod hashtagem #MeToo, která žádala víc úcty k ženám a také jejich rovnoprávnější zastoupení nejen ve filmovém průmyslu. Kauza propukla poté, co se provalilo, že několik významných osobností showbusinessu včetně producenta Harveyho Weinsteina zřejmě opakovaně sexuálně obtěžovalo ženy.

    Ze stejných pozic je nyní kritizován festival v Cannes za to, že chce odměnit Alaina Delona. Melissa Silversteinová, zakladatelka skupiny bojující za práva žen nazvané Ženy a Hollywood, si postěžovala, že festival oceněním Delona zároveň stvrzuje i "odpudivé hodnoty", které pro ni Delon ztělesňuje. Je to "rasista, homofob a misogyn," tvrdí aktivistická organizace.

    On-line petice, spuštěná ze Spojených států, mezitím nabrala přes 25 tisíc signatářů, kteří jsou proti tomu, aby byl Delon oceněn. Signatáři petice herci vyčítají mimo jiné to, že chtěl "zastavit migraci do své země", jak stojí v textu prohlášení.

    "Festival v Cannes v tomto ohledu urazil velkou cestu, letos zdvojnásobil počet žen v soutěžních sekcích," podotýká Rhona Richfordová, ve Francii žijící přispěvatelka filmového časopisu Hollywood Reporter. "To je na jednu stranu dobré, ale pokud zároveň chtějí ocenit Delona, je to chyba," míní novinářka.

    Pořadatelé festivalu si však za svým rozhodnutím stojí. Podle nich Delon sice "není dokonalý", cenu však nedostává za své názory, nýbrž za celoživotní herecké výkony. Ocenění Delon převezeme v neděli večer.

    "Nedáváme mu Nobelovu cenu míru," upřesnil začátkem týdne ředitel festivalu Thierry Fremaux.

    Na Delonovu podporu už také vystoupilo několik herců. "Co Alain Delon říká, je jeho věcí, ať s ním souhlasíme, nebo ne," tvrdí francouzská herečka Virginie Ledoyenová, prezidentka canneské poroty, která letos udělí cenu Queer Palm za nejlepší film s tematikou LGBT. "Je to velkolepý herec, který opravdu změnil svět filmu," dodává Ledoyenová.

    Alain Delon na veřejnosti naposledy promluvil začátkem roku v bilančním rozhovoru pro francouzský týdeník Paris Match. "Život už mi moc nepřináší. Už jsem všechno poznal a viděl. Především ale nenávidím tuto dobu, je mi z ní na zvracení," řekl v lednovém interview herec, kterému se prý někteří dnešní lidé hnusí.

    "Vše ovládá lež, všechno je překroucené. Lidé se navzájem nerespektují a nedrží slovo. Záleží jen na penězích. Po celé dny se omílají jen nějaké zločiny. Vím, že tento svět opustím bez lítosti," konstatoval.

    Herec, producent a režisér Alain Delon přišel na svět 8. listopadu 1935 ve Sceaux na předměstí Paříže. "Byl jsem malý, divoký netvor," vzpomínal na své mládí plné útěků z domova a vyhazovů ze škol.

    Vyučil se řezníkem, pak se ale dal do armády, s níž bojoval v Indočíně a ze které ho nakonec vyhodili. Zapadl do pařížské bohémy a živil se všelijak. Na stříbrné plátno mu pomohl zajímavý chlapecký zjev, jehož poprvé roku 1957 využil režisér Yves Allégret ve snímku Když se do toho zaplete žena.

    Delonova kariéra se pak naplno rozjela, když o tři roky později natočil drama V plném slunci režiséra Reného Clémenta. V něm ztvárnil jednu ze svých prvních hlavních rolí.

    "Moje matka mě obdařila příznivým zjevem a brzy ve své kariéře jsem potkal mistry jako Luchina Viscontiho, Michelangela Antonioniho nebo Jean-Pierra Melvilla. A s takovými předpoklady by neuspěl jen idiot," řekl Delon, který nakonec účinkoval v téměř stovce filmů jako Černý tulipán, Borsalino, Sicilský klan, Dva muži ve městě, Smrt darebáka nebo Swannova láska.

    Objevil se také v detektivních seriálech Fabio Montale a Frank Riva, v posledních letech hrál Julia Caesara v komedii Asterix a Olympijské hry nebo účinkoval v romantické komedii Jeden manžel navíc.

    Hrdinové, které ztvárnil, jsou často solitéři porušující zákony i konvence, navenek tvrdí a nekompromisní, uvnitř ale plní rozporů.

    Delon byl ve své době nejoblíbenějším francouzským hercem, na vrcholu kariéry mu ve Francii konkuroval snad jen Jean-Paul Belmondo. V roce 2005 byl Delon povýšen do hodnosti důstojníka Čestné legie za přínos světovému filmovému umění.

    V roce 2011 byl Alain Delon také součástí oficiální francouzské delegace, která přijela do Prahy na pohřeb prezidenta Václava Havla. Přátelství obou osobností a ctitelů kinematografie i divadla se datovalo zhruba od počátku 90. let minulého století. Jako "znalci žen" byla Delonovi v roce 2008 svěřena role předsedy poroty soutěže krásy Česká Miss.